Řekl jasně, že jde dovnitř

13. července 2015 v 21:18 | Neyra Calene |  Tvorba


Jak jsem slibovala a předesílala, stalo se - přináším vám další povídku, ve které figuruje vypravěč Alder. Předcházející příběh Ten nejlepší vypravěč ze začátku května nemusíte mít přečtený, abyste pochopili můj dnenší příspěvek, ale jak jinak, doporučuji vám tak udělat, hlavně proto, že váš obraz bude přece jen kompletnější a povídku si více užijete. Inu, tady to je - a za vaši kritiku a ohlasy v komentářích budu samozřejmě velmi ráda :)




Storwid nikdy nebyla země ani velká, ani prosperující, a lidé tam nikdy nežili v přepychovém blahobytu - avšak o poznání bídy ochuzeni nebyli. Nestabilní politické vedení a celková nevraživost mezi nepříliš odlišnými etniky zavdaly skvělou příležitost pro růst různých čarodějných, zlodějských a kupeckých cechů, které přebíraly vládu tam, kam nedosáhl zákon. Ten věru moc dlouhé pařáty neměl. Nebylo divu, že vrchní představitel Storwidu, ctěný konzul Daian Jharanský, byl považován za lídra pro "voko".

Mladý mág Sardol Ezhal žil právě v této době, avšak tak povrchními záležitostmi, jako byl pomalý pochod jeho vlasti do kytek, se nezatěžoval. Oplýval intelektem tak pronikavým, že ani jeho učitelé nebyli s to vstřebat veškeré jeho myšlenky. Nedostalo se mu pochopení a z čarodějné školy v Radlinku byl vyloučen. Potupně tedy sloužil jako majordomus u rodiny Kamariánů, čisté aristokracie, která manipulovala děním ve společnosti. Párkrát do týdne musel hasit ozdobné keříky lemující zahradu, jelikož je zapálili nějací záškodníci nespokojeni s politikou, a hned první měsíc v nové práci mu kdosi ukradl svitek o transfiguraci, originál z dob kouzelníka Cyroklata. Na sebevědomí mu moc nepřidávalo, že jeho zaměstnavatel, Loe Kamarián, vrchní správce Melandské provincie, mu platil čím dál méně a tvářil se na něj snad hůř než na vandaly, kteří se mu opakovaně pokoušeli zapálit dům.

Kamariánovo sídlo se vyjímalo na jednom z větších náměstí v centru města. Radlinek patřil k větším storwidských sídlům, a nebylo tam o nic méně žebráků, nemocí a vykřičených domů než jinde. Epidemie ale obyvatele zasahovaly tak dvakrát do pěti let, což byl průměr na obecně poměry víc než vynikající. Toho podvečera bylo parno a babí léta se vznášela ve vzduchu. Sardol byl celý napružený, jako obvykle, a jednoduchým čistícím kouzlem přinutil dlažbu, aby se zbavila hnusné zelené skvrny, kterou tam po sobě zanechal syn pana Loema, když se nad ránem vrátil z hospody. Majordomus překypující vlastní hrdostí si ani dnes nesundal čarodějné tretky, kterými byl ověšený, ačkoli mu při práci trochu překážely - šlo o sadu amuletů představujících pět elementů, stříbrnou čelenku a brašničku s tím nejnutnějším, kdyby bylo potřeba. Nikdy nebylo, a akorát jejich cinkání podtrhávalo ticho obklopující dům, než...

"Dobrého večera můj drahý příteli, vidím, že umíš vzít za práci," ozvalo se zničehonic. Sardol poměrně flegmaticky a neskrývaně otráveně otočil hlavu k hlavní bráně lemované dvěma kdysi-bílými sloupy. O jeden z nich se opírala podivná figura v klobouku s dlouhým pérem a v ušpiněném modrém plášti

"Co chceš?" zabručel Ezhal a trochu výhružně vzal do ruky násadu koštěte na zametání chodníčku stojící opodál. Doufal, že příchozí bude dělat problémy, protože měl chuť...

Uhranout ho. Zaklít. Proměnit v žábu. Cokoli, aby se konečně na někom vyřádil za veškerou nespravedlnost, které se stal terčem.

"Inu, peníze, krásnou ženu a bydlení přinejmenším na tak vysoké noze, jako je tohle," zablýskl se úsměv zpod krempy klobouku a cizinec pokynul ke Kamariánovskému sídlu. Dům to byl pěkný, jen co je pravda, omítka z něj ani moc neopadávala a všechny místnosti se zdály být obyvatelné.

"Na to nejsem zvědavej," procedil Sardol mezi zuby. Měl být už dávno přinejmenším předním mágem některé z čarodějných škol nebo svatyní, a místo toho se tu vybavoval s nějakým vandrákem o jeho životních tužbách. Potupné, skutečně.

"Slyšel jsem, že ctěný pan správce Kamarián má mladou, krásnou dcerku, co je na tom pravdy, majordome?"

Sardol zaskřípal zuby téměř tak hlasitě, až by podzimně zbarvené listí ze stromů opadalo. Majordome! "Po tom ti nic není, žebráku," odbyl jej.

A on drze vykročil přímo k němu. "Dobrá, příteli, s tebou toho zřejmě moc nenamluvím," usmál se omluvně a sjal klobouk z hlavy. Na Sardola vykoukly provokativně jiskřící pomněnkové oči a nanejvýš podivná blonďatá bradka. "Alder, jméno mé, ten nejlepší bard, co kdy po Storwidu chodil. K mým uším dolehlo, že slečna Antonie utápí své dny v nekonečné nudě - a vězte, že mé zdroje jsou spolehlivé a naprosto počestné," usmál se. "Žádám tedy, abych byl jakožto potulný bard uveden dovnitř," dodal a vykročil k hlavnímu vchodu.

"Stůj!"

"Neřekl jsem snad jasně, že jdu dovnitř?" dostalo se Sardolovi pobavené odpovědi. Čaroděj doutnal, ale Alder pokračoval dál, zjevně neuvědomující si hrozící nebezpečí. Tmavovlasý majordomus zkroutil prsty do křečovité pózy a rychle zamumlal nesrozumitelné zaklínadlo. Sebevědomého blonďáčka zasáhl do zad silný proud vody, který ho smáčel durch.

"A teď odejdi, ty nejlepší vypravěči!"

Dveře zaskřípaly v pantech.

"Sardole, co se tu u všech bohů zase... Och, dobrý pane, vy jste ale krasavec! Tedy, a... kde jste se tak ošklivě namočil?" cupitaly na prahu lokny slečny Antonie, kterážto vypadala poměrně šokovaně z toho, co viděla. Sotva majordomus stačil spustit ruku dolů, Alder již se sebevědomě natřásal v mokrém oděvu.

"Vidím, že zvěsti, které ke mně dolehly skutečně nelhaly, mladá paní, omluvte mou neomalenost, že před vás předstupuji v takto potupném stavu. Sardol pouze vyjádřil obavy, abych nešel nevhod, to by bylo neslušné... Och, já hlupák! Opomněl jsem se představit!" zablýskl zuby v úsměvu a sejmul klobouk z hlavy. Mokré pero líně žuchlo na zem. "Tento opovážlivec ráčí býti Alderem, potulným vypravěčem a bardem, který je doma všude, kde mají rádi dobré písně a příběhy,"

"Paní Antonie, pokud dovolíte, hned toho bezdomovce vyhodím," probudil se čaroděj a potlačil pokušení vyhrnout si na to rukávy. Paninka si však založila ručky na prsou a zhodnotila oba muže pohledem. "Sardole, myslím, že bychom měli tady pana vypravěče uvítat, nebudeme si přeci dělat ostudu! Pojďte dovnitř," otočila se rázně a rychlými krůčky zmizela v hlubinách domu. "No tak, pojďte přeci!" zacvrlikal vzápětí tenký hlásek znovu, když Alder stále přešlapoval na prahu. Nevyveden z míry se otočil zpět na zrazeného Sardola. "Neřekl jsem snad jasně, že jdu dovnitř?" zopakoval posměšně a zasalutoval. "Těšilo mě, pane Ezhale. Možná se uvidíme u večeře, pokud mi uvaříte něco dobrého," zasmál se hrdelně a vpadl do domu. Zaskřípání a bouchnutí masivních dveří bohužel přepřehlušilo proud nadávek, který z čaroděje vypadl.

***

Loe Kamarián se vrátil domů až pozdě v noci s rýsujícím se monoklem a roztrženým rtem. Jednání městské rady se dnes neprotáhlo tak bezbožně jako obvykle, a do bezvědomí upadl pouze jeden účastník. Rokování bylo možné označit za velmi poklidné.

"Bastardi zatracený," linul se zápach pálenky přízemím, "myslí si, že ty jejich kecy budou Daiana zajímat? Spoře oděná baculka, to by uvítal spíš... A kdyby nemusel poslouchat rádoby rady ožralů z ulice, byl by..." Cosi zachrastilo a ozvala se rána. Sardol vystoupil zpoza rohu z jídelny, prachovku štítivě držíc v natažené ruce daleko od těla. Nemusel se ani dívat, protože zvuk zařadil - Kamarián zase přišel na mol a převrhl nábytek v hale.

"Na co čumíš, zvedni mě!" zaburácel aristokrat divoce mávajíce pažemi ve vzduchu. Ezhal byl v pokušení přetáhnout ho něčím po hlavě a pomocí levitace odtáhnout nahoru do ložnice, protože by si díky lihu stejně nic nepamatoval, ale v hlavě se mu během vteřiny urodil lepší nápad. Mnohem lepší nápad.

S velice velkým sebezapřením a až nebezpečně pevně zatnutými zuby vytáhl obtloustého Loema na nohy. Musel začít, hned teď. "Pane Kamariána, vítejte doma," začal strojeně. Silná přetvářka nebyla potřeba - pochyboval, že ho jeho zaměstnavatel vidí jen jednou. "Jak dopadlo zasedání rady? Doufám, že jste prosadil svůj návrh na daň z meziprovinčního obchodu do hlavního města... Víte, vyskytla se tu malá... tedy spíše velká, nepříjemnost," nasadil znepokojený tón, nervózně si olízl rty a namířil pohledem vzhůru ke stropu. Ožralá ryba se chytla na vějičku.

"Co to meleš?" bafl Kamarián a kývajíce se ze strany na stranu popadl Sardola za rameno, aby se nevrátil zpět na podlahu. "Víte, pane Kamariáne, objevil se tu dnes takový divný muž, co tvrdí, že je potulný vypravěč. Chtěl jsem ho vypakovat pryč, samozřejmě, ale slečna Antonie jej pozvala dál, a, no, bohužel, nemohl jsem nic dělat..." Dřív, než k němu stačil doputovat další smrad z otevřené tlamy pekelné, větu raději dokončil. "A oba jsou teď u slečny v ložnici."

Jak bizarní pohled se Ezhalovi vzápětí naskytl. Kamarián se jako lavina valil do schodů s řevem: "Antonie! Antonie, já tě snad zaškrtím! Antonie!" a ačkoli párkrát upadl a začal klít tak, jak se na jeho společenské postavení opravdu neslušelo, s výrazem medvěda na lovu se vyškrábal do patra a vrhnul se na dveře.

Alder se musel sám pro sebe smát, jak mu to dnes krásně vycházelo. Slečna Antonie sice nepatřila k nejpůvabnějším, ale její vyrážka na rukou a veverčí předkus se daly opomenout, jak jej s nečekanou ochotou vytáhla rovnou nahoru do své ložnice, načež ho svlékla až do spodních kalhot, aby mu vše usušila. Potom trvala na tom, aby si spolu sedli na postel a on jí vyprávěl ty nejsladší zamilované příběhy, jaké zná. Pro tuhle příležitost jich blonďáček nastudoval spoustu - její šperky se leskly ve světle svíce, jak se stmívalo, a on věděl, že už má skoro vyhráno. Když pak ona nečekaně přisála její mokré pysky na jeho otevřená ústa uprostřed páté balady, bylo to jasné. Jeho paže ji objaly kolem ramen a s jistotou získanou léty praxe začal pracovat.

Vzápětí se budova otřásla. "Antonie!" ozvalo se zpoza dveří. Ryk sílil a poté se dveře zatřásly v pantech. "Odkdy si taháš žebráky do postele?! Otevři, nebo přísahám, že ho zabiju!" Antonie zmateně otevřela oči a ztuhla. "Jdu dovnitř!" zařval Kamarián a jak řekl, tak slíbil. Ramenem se zapřel do dveří, poháněný alkoholem v žilách, a dřevo vyvalené z pantů žuchlo na zem. Pohled, který se jim všem naskytl, vyvolal mnoho emocí. Upřímnou hrůzu slečny Antonie, ještě ryzejší překvapení samotného Aldera, samolibou Sardolovu spokojenost a předně v první řadě zuřivý amok Loema Kamariána.

***

O tom, že to dnes v noci s vrchním správcem provincie málem šlehlo, věděl ještě před rozbřeskem celý Radlinek. Šeptanda nabývala se stupňující se chudobou obyvatel čím dál podivnější formu, až se obecně vědělo, že Kamarián v noci zabil svojí dceru, zapálil kuchyň a uvrhl neznámého svůdníka do městského žaláře. Jen to poslední ovšem byla pravda. Ale o tom, že ten pacholek se sebou byl nadmíru spokojený, o tom řeč nebyla. I Sardol překypoval samolibostí, protože v noci se mu to vážně povedlo, a co víc, ten nalitý držgrešle slíbil, že mu přidá. Honosil se po domě jako páv a okatě přehlížel zdrcenou slečnu Antonii. Ráno dorazila její tetička z druhého konce města, kostnatá dáma příjemná jako úplavice, která zvládla zpucovat zpupnou neteř lépe než narvaný tatík, zvlášť za to, že někde ztratila rodinný náhrdelník po pramatce Ofélii. Kamarián prospal celý den, ovšem oficiálně byl kvůli neodkladným záležitostem zavřený v pracovně. Ve spánku si poslintal účetní knihu, ale do toho mu Sardol s ochotou nezasahoval.

Večer se čaroděj v dobrém rozmaru vytratil z domu a obezřetně se proplížil ztemnělými uličkami až ke kamenné, rozdrolené věžičce zasazené do hradeb nedaleko východní brány. To byl žalář. Cesta proběhla poměrně klidně, až na jednoho kapsáře, kterému Ezhal pro výstrahu zmrazil prsty, aby je nestrkal, kam nemá. Těžko říct, jestli dočasně nebo na trvalo, ale koho to koneckonců zajímalo. Strážný u vchodu klimbal s palicí na prsou, zatímco jeho partner byl kdo ví kde. Se zámkem si Sardol poradil podobně jako s nenechavcovou prackou a vzápětí se dostal přímo k celám.

"Och, drahý Sardole, copak tě přivádí do mého paláce?" přivítal čaroděje Alder ležérně sedící na balíku shnilé slámy. Naproti Ezhalovým očekáváním vypadal pořád stejně samolibě. Copak mu hřebínek srazí jen popravčí sekera?

"Co ten úsměv, žebráku? Teď si tu pěkně posedíš, a zanedlouho přijde zima. Doufám, že tě budou hřát příběhy, protože jinak..."

"Snad by ses o mne nestrachoval, milý Sardole. To, že jsi již nebyl na univerzitě vítán je mi velice líto, ovšem nemusíš si na mne, ubohém poutníčkovi, vylévat zlost," zablýskl se šerem úsměv. V majordomovi to velice rychle opět začalo vřít.

"A to víš jak?" vyjel na vypravěče s výrazem ne nepodobným Kamariánově za noci a popadl do ruky jednu z rezavých mříží na dveřích. "Jak jsem již mínil, mám mnoho počestných a spolehlivých zdrojů. A teď, pokud mne omluvíš, odcházím," zašklebil se Alder, zvedl se, nasadil si klobouk a přistoupil ke dveřím.

A ty se otevřely.

"Co to děláš?" zavrčel Sardol, když ten nácek vyšel z cely.

"Neřekl jsem snad jasně, že odcházím?" zakroutil hlavou a ucouvl. "Skutečně nejsi typem pro studium, můj milý. Možná, že by ti jeden můj přítel mohl domluvit místo v Hromařově. Víš, dluží mi laskavost, ačkoli si nejsem jist, zda až takového formátu... Každopádně ti děkuji, Sardole Ezhale," smekl Alder klobouk, a sotva si ho nasadil, byl pryč. A majordomus nebyl s to to rozdýchat. Zvlášť ne potom, co k celám vtrhli stráže a zatkli ho za napomáhání k útěku nebezpečnému zločinci.

Tou dobou už Alder ujížděl tmou pryč od Radlinku. "Tenhle výlet skutečně stál za to, kamaráde," prohlásil a poplácal koně po šíji. V levé ruce si pohrával s honosným smaragdovým náhrdelníkem. "Myslím, že tady na mě dlouho nezapomenou... Jen je mi líto, že Sardol stráví zimu v žaláři. Víš, měl pravdu, opravdu se tam moc neohřeje. Možná on s těmi jeho kouzly..." Hlasitě se zasmál a schoval lup do kapes. "Milý chlapík, skutečně."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbily se vám první dvě povídky s Alderem? Uvítaly byste na blogu další?

Jasně! 85.7% (6)
Nevim, když tu budou, možná si je přečtu... 14.3% (1)
Ne. 0% (0)

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 22. července 2015 v 15:16 | Reagovat

Moc se mi líbí reálie tvého světa, mírně kousavý a ironický styl vypravování lehce ve stylu Terryho Pratchetta a vůbec - co do formy jsou tvoje povídky velmi povedené, to bezesporu. Samo schéma příběhu, kdy Alder vždy přijde a všechny vytrollí, už tak silnou stránkou není, ale v rámci možností funguje.
Jestli chci další povídky s Alderem? Absolutely. ;-)

2 Neyra Calene Neyra Calene | E-mail | Web | 24. července 2015 v 21:50 | Reagovat

[1]:
Jéé, děkuju :-D Alderovo trollení se u zas tak nezamýšlelo, a v další povídce, kterou jsem začala psát, už snad ani není... Dobře, trochu :-)
Další snad bude brzo v rámci možností pobytu mimo domov  8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.