Tady uzel, rozsekni mě!

30. srpna 2015 v 23:13 | Neyra Calene |  Mimo Noru
Pokud patříte k těm, kteří na tento blog chodí jednou za uherský rok jen proto, že se uklikli u nějakého komentáře, nebo jste tu úplně poprvé, prosím, nalistujte rovnou jiný článek - protože pak tu bude i šance na to, že se vrátíte. Následující řádky totiž naprosto vypadávají z jakéhokoli nomálu, který se mi snad podařilo se u sebe na blogu nastolit. Když se Neyrušce, jindy poklidnému flegmatickému pařízku, začnou velmi emotivně nervozitou uzlovat vnitřnosti, je na čase, aby jednou za čas (asi tak jako u života v brejlích) využila osobní blog vyloženě k tomu, k čemu je určen - k odrazu názoru.
Pokud je tedy nějaký názor na tom, že mám ze střední větší vítr než Frodo z cesty do Mordoru.
Jestliže jste se doteď nedali na útěk, možná je na čase to udělat.
Tohle bude velice košatá a okrasně přistřižená kupa osobních žvástů patnáctiletého mozku, který je zralý leda do nálevu a ne na vyšší úroveň vzdělání.



V devítce jsem si připadala jako totálně suverénní mazák. V opratích jsem držela vydávání školního časopisu, který jsem si rok předtím vydupala a postavila na nulové tradici - o to větší bylo moje zklamání na konci roku, když vyšlo najevo, že to, na čem jsem s kámoškama makala, asi zase upadne do černých vod zapomnění. Jako každý rok jsem sázela do indexu jedničku po jedničce, dostala jsem první čtverec (ne, fakt mě nezasáhlo, protože o úspěších na poli chemie netoužím), prožila nějaké to zaláskované pubertální vzplanutí s klukem, který je můj nejlepší kamarád. Pořád je.
Už od září jsem měla jasno v tom, na jakou školu chci jít. Středí pedagogická. Přihláška na gymnázium tak byla ta druhá, jen do počtu. Na kýženou školu jsem se dostala bez přijímaček díky čistému kontu, po absolvování testů na gympl jsem byla v přijímací listině první. Vzápětí mi začali všichni kdo mohli podrývat moj rozhodnutí pro pajdák. Nedala jsem se.
Ačkoli jsem se tak rozhodla pro odchod do města, přes které jsem v životě akorát dvakrát projela autobusem na cestě do Vídně, na internát, já, domácí mazánek, a navíc úplně sama, protože míst do třídy bylo 30 a spolužáci byli těmi ze 120 přihlášených, kterým to neklaplo.

Bylo to v pohodě až do té doby, než si ta šedá hmotička v mý hlavě uvědomila, že na intr vůbec nechce. Uvědomuju si, že to je krok dál a pořád jsem víc racionální než mnoho mých vrstevníků, takže jsme schopná samostatně fungovat. Ale na střevech se mi udělal uzel a nechce se rozvázat. Se zoufalstvím zakopávám o tašku ležící uprostřed pokoje a žvejkám kvanta čokolády, protože panty jsou jediné svaly, které jsem asi odhodlaná zapojit.
Hlavní starosti mi dělá, jestli zapadnu do čistě dívčího kolektivu.
Z prostých důvodů si totiž většinou rozumím víc s klukama nebo s těmi, se kterými se "noblesa" nechce bavit.
Ale nechci se kvůli zapadnutí vzdávat svého. Jo, dál se nebudu malovat, dál budu jak ghotička chodit v černý a mlátit hlavouu šílených metalových melodií. Nosit přívěšky s drakama a meči a tak podobně. U všech bohů, ať tam je někdo jako já!

Ty, kdož dočetl jsi tento článek, budeš odměněn. Tak nějak tipuju, že Jeremiáš si ho přečte, protože poctivě čte vlastně... úplně všechno tady. Díky.
Poslední dobou se moje múza upřela na PPT 2015 (pokud stránky Triumvirátu neznáte, zkuste to omrknout :D ) a že to byla fakticky fuška. Větší než dvanáctiminutovka našeho tělocvikáře kolem rybníka. Výzva, zkrátka.
A někdy v září bych se tady na blogu měla pustit do něčeho většího a tak, a tentokrát o asi nejsou jen řeči do vzduchu :)))

Neyra (která se tu mimochodem pár dní asi vůbec nevyskytne, ani na čtení a komentáře)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 31. srpna 2015 v 12:35 | Reagovat

Klobouk dolů, PPT už nestíhám. Spíš hledím kupředu k letošní CKČ, kterou bych zakončil svou letošní soutěžní účast. Fandím příveškům, sám jsem si nedávno objednal takovou pěknou dýku... :-)

Taky bych si trochu dovolil zapodrývat rozhodnutí, ale jednak je už trošku pozdě a stejně to vypadá, že jsi si jistá tím, co chceš dělat. Mě to trvalo o tři roky déle :-).

Dovolil bych si ale zaprorokovat, že nebude tak zle. Sám jsem absolvoval něco podobného (přičemž jsem navíc ještě dlabal na některé předměty klidně i do průměru 5.0 na třičtvrtěletí :-D) a zvládl jsem to... ne bez trvalých následků na psychickém profilu, jak vidno, ale zvládl :D.

Jo - a rozhodně nemáš za co děkovat. Trpím patologickou závislostí na konzumaci písmenek a pokud jsou sestavena dohromady tak, jako na tomto blogu, rychle se dostavuje nutnost zvyšování dávek. :-D

(Aneb sofistikovaný způsob nenápadně agitovat za další články ;-)  :D)

PS: Alexandr Makedonský byl legenda, nic proti němu. Ale uzly se mají rozvazovat, postupně a systematicky. Horkokrevnost obvykle jenom zbytečně stíní slunce všem filosofům v sudu.

2 Smokie Smokie | Web | 4. září 2015 v 20:20 | Reagovat

Já myslím, že budeš v pohodě, v horším případě dopadneš asi jako já... Ale na to nemysli.
Tobě se nechce na intr!? Já tam vždycky strašně chtěla, musí být úplně boží být v cizím městě, kde tě nikdo nezná a můžeš si dělat co chceš.. Aah, to je můj sen :D
Pokud je vás tam 30 holek, tak myslím, že si tam určitě někoho najdeš, je to dost vysoký číslo :)

3 Azano Azano | E-mail | Web | 7. září 2015 v 20:41 | Reagovat

To bude dobrý, určitě ;-)
Když jsem šla do prváku, měla jsem stejné starosti, jediný rozdíl je ten, že já nejsem na intru. Tak jako tak ti držím palce. Ve svojí třídě mám tři kluky (jeden lepší než druhý) a zbytek, tedy 22 holek jsou fiflenky, možná až na dvě, nebo tři holky no. Stejně si sedím na svém místě v rohu u okna a dělám si to svoje :D
Tak hodně štěstí!
Týjo, taky si potrpíš na přívěscích s draky a meči? Konečně nejsem sama :D  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.