Klid zbraní, notebook osedlat!

6. září 2015 v 14:11 | Neyra Calene |  Mimo Noru
Minule jsem sekali do uzlu s naléhavostí přímo nepříčetnou, protože tak nějak jsem se cítila. V neděli jsem měla klepavku jako po týdenním otužileckém pobytu na Sibiři, ale žiju. Mám všechny zuby, všechny končetiny, možná pár vlasů dole, ale to bychom mohli oželet. Zázvorová Jemča třikrát denně mě udržela naživu, mimo jiné.
Ale taková apokalypsa to nebyla.



Gif s Patrickem Janem jsem nezvolila tak docela náhodou. Tedy, primárně proto, že jsem do sebe za těch pár dní nalila čaje jako dětský lyžařský zájezd, vedlejším důvodem je fakt, že když se ohlédnu, vidím, že interakci s novým prostředím jsem zvládala tak trochu v jeho stylu. Kdo zná seriál Mentalista, začíná mít možná špatné tušení, kdo ho nezná, měl by tu chybu rychle napravit.

Internát
Holky jsou v pohodě, všichni jsou na sebe milí, bylo mi dokonce zapůjčeno kafe. Vyfasovala jsem sice pokoj ve třetím (a nejvyšším) patře, ale s tím taky nejnormálnější a věčně úsměvavou vychovatelku. Jídlo jest poživatelné, wi-fi na maximu, takže Žérard dnes odjíždí do školy se mnou.
Žérard není kámoš, ani žrádlo, to je můj notebook.

Škola
Třída je totální babinec, chudák ten jeden fotbalista, co tam s námi je. Učitele jsem zatím neměla čas posoudit, ale jeikož naše dějepisářka má ráda fantasy a chce ode mě doporučit nějakou hru, plošná katastrofa to nebude. Docela rychle jsem se seznámila s pár holkami, ale fantazačka asi žádná. Rockerka jedna. Taky lepší, než nic.

Vír velkoměsta
Na rovinu, jestli se nějaký Pražák, Brňák, Ostravák nebo kdokoli z kupy zasmogovaných čtvrtí ozve, že Znojmo není velkoměsto, tak bude Dostalus Popapulis. Když bydlíte celý život v městečku a najednou máte fungovat v něčem takovým, je to trohu sociální šok. Ale je tu hodně knihkupectví, a já jsem už stihla ukořistit nový kousek. K tomu se ale snad ještě dostanu.

Moje ego v kombinaci s výše uvedenými body
A tady dochází na komunikační schopnosti výše zmíněného konzultanta. Pryč jsou doby, kdy Neyra byla zaprdnutá introvertka. Teď jsem totiž hlasitá a upovídáná introvertka. Všichni ve třídě se na sebe akorát koukají a sem tam to opepří úsměvem, ale tak by to fakt nešlo. Proto jsem během školy i adaptčního kurzu chrlila své ironické a vtipné postřehy, abych aspoň někoho rozesmála, a komentovala jsem i skutečnosti, které to nepotřebovaly. A nebála jsem se oslovit kohokoli, protože nakonec se našlo něco, o čem by se dalo pokecat. A dělat si ze všeho legraci a být nad věcí naprosto bez stresu je možná to, díky čemu jsem ponor do nového kolektivu přežila více než statečně.

Je na čase odložit zbraně a osedlat notebook, abych si ho odvezla s sebou. Článku se během týdne snad ještě dočkáte, určitě se ovšem objeví básnička, těšte se. Teda, snad.

Neyruš :3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | E-mail | Web | 7. září 2015 v 20:46 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi to zvládla!
Všechno proběhlo hladce a vlastně jsem si ani nevšimla, že by jsi zmínila něco víc negativního :-D
Takže, ať tu nekecám kraviny, přeji ti hodně štěstí i dál, až do konce roku a mimochodem se těším na tu básničku, která snad vyjde :D  :D

2 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 18. září 2015 v 11:56 | Reagovat

Zní to poměrně dost optimisticky, na to, jak hrozivě všechno vypadalo před nějakou dobou. Ale tak to naštěstí bývá často, přesně ve stylu milionkrát omílané moudrosti o velkých očích strachu... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.