Konec dobrý, špatný a kýčovitý

18. října 2015 v 22:32 | Neyra Calene |  Úvahy




Po nějaké té době se opět pustím na tenký led uvažování o literatuře. Pokud si rozkliknete tuto rubriku, přímo to na vás bude kříčet, po jak dlouhé době. Ale filmová zpracování našich oblíbených knižních příběhů dnes nebudou předmětem tohoto článku. Ani zdaleka.
Ovšem knihy i filmy mají mnoho společného - a to sice, že ať už je linka jakákoli, chronologická či retrospektivní, nakonec to všechno končí stejně.
Koncem.
A jak víme, tak mnohdy s koncem nejsme vůbec spokojení.

Konec vystihuje pár věcí. Například je definitvní, uzavřený a včasný.
Zdají se vám tato přídavná jména neadekvátní? Mně připadají naprosto výstižná.
Konec je definitivní, či by alespoň být měl - po konci už nic není. Domněnky, spekulace, o tom, co bylo dál ... možná. Někdy dokonce ani nic "dál" nebylo. Ale když něco skončí, tak by to zatraceně nemělo pokračovat. Osobně nejsem fanoušek - tedy, jsem přímo odpůrce - nastavovaných pokračování. Když něco skončilo, tak to zatraceně nemůže pokračovat, pokud ovšem...
... konec nebyl uzavřený. Pokud nebyl tak docela dostačující, neosvětlil všechny záhady načrtnuté v předchozím příběhu a nechal v něm mezery jako v cedníku. Někdy autor schválně ponechá pomocí náznaků prostor čtenářově fantazii, ale to už chce jistou dávku umu. Jinak se prostě vztekáte, že je to k ničemu. Kruh je možná nekonečný, ale také je uzavřený.
Ale takové příběhy by určitě nekonečné být neměly. Proto by mělo být finále dějové včasné. Přijít tehdy, kdy přijít mají. Protože nic není horšího než rozvkleklé ságy plné "prázdných stran" - kdy se děj vleče a celkově nestojí za nic. Lepší utnout.

Ale konce nejsou přeci jen definované. (Ačkoli jsou definitivní).
Konce mají i příchutě, a to víc než slavné Bohemians. Šťastný, hořkosladký, tragický... určitě je všechny důvěrně znáte. Tak jako mají vaše chuťové pohárky rády jiné brambůrky (nebo zmrzliny, budiž) než jazýček vašich přátel, tak i čtenář od čtenáře máme rádi jiné vyvrcholení knihy.
Ale častokrát se shodneme na tom, co je prostě špatné. V horším případě kýčovité.
Jako úžasný příklad lze zřejmě uvést slavné "A žili spolu šťastně až do smrti". V pohádkách to funguje bezvadně, ale jsem názoru (a jistě ne sama) že přesně tam by tahle idylka měla zůstat. Přesto nezůstala - tušíte kam mířím? Ano, Stmívání je po ruce. Je jedno, jak ke konci dochází - důležité je, jaký je. Tečka.
Stejně strašný, ne-li horší je ovšem případ "Všichni byli mrtví. TEČKA."

(Musela jsem :D )

Tak jako mnoho věcí i konec musí být vyvážený. Musí jít zlatou střední cestou, tak říkajíc. Špetku či fůru tragédie musí autor vyrovnat nějakým šťastným osudem nebo méně tragicky končící linií zápletky. Když někdo umře, někomu jinému se může stát něco pěkného. Například, že neumře.

Závěrem tohoto uvážování budiž fakt, že s konci je to prostě obtížné. Je to velmi důležitá část příběhu, protože ačkoli úvod čtenáře na knihu navnadí, to konec tvoří hodnocení. Když je celý příběh úžasný, finále ho může klidně srazit dolů. Ostatně, někdy zkrátka nezáleží na cestě, ale na výsledku.
Na jaké konce máte chutě vy? Plné krve nebo sluníčka a štěstí?

Neyra :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 20. října 2015 v 8:49 | Reagovat

Skvělý článek, v němž chybí snad jen jediný rozšířený typ konce. A sice n a t a h o v a n ý konec. Totiž ten, který připojil Sapkowski k sáze o Geraltovi a Ciri, ten který vyplodil Paolini v závěru Odkazu dračích jezdců a spousta dalších. Nic se už vlastně neděje, ale autor kecá a kecá, jen aby mohl ve svém světě zůstat ještě chvíli. :-D
Někdo by možná namítl, že i PP má delší zakončení. No jo, jenomže Vymetení kraje přináší alespoň nějakou zápletku a má v příběhu svou roli... :-?  :-)

2 Eliz Eliz | Web | 20. října 2015 v 18:45 | Reagovat

Souhlasim s Jeremiasem. Natahovane konce jsou snad ze sveho nejhorsi, jelikoz ja uz jsem vetsinou myslenkami u dalsi knizky a prelouskat tech poslednich stran, kde uz se stejne vsichni jen louci nebo delaji podobne pro uz ukonceny pribeh naprosto nepodstatne veci, je nemozne dlouhe a otravne :p

3 Ilía Ilía | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 1:42 | Reagovat

Jelikož jsem tvor ve své podstatě optimistický a dobro hledající, lépe snáším konce "A žili spolu šťastně až do smrti". Nebo spíš takhle, radši snesu otřesný přesladký a přecukrovaný konec plný duh a jednorožců, když mi moje oblíbená postava neumře a bude žít s těmi jednorožci také přešťastně a přecukrovaně v míru až do smrti pod velkou rozkvetlou jabloní, obklopená svými vnoučaty. Já vím, zní to strašně , ale pořád je to lepší než "a tak další Ilíin oblíbenec XYZ opět tragicky zemřel v kaluži krve"... jako to koneckonců většinou právě končí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.