The Mephistopheles of Los Angeles

11. listopadu 2015 v 20:32 | Neyra Calene |  Články

"I wanna live, I wanna love
But it's a long hard road out of hell
I wanna live, I wanna love
But it's a long hard road out of hell
You never said forever could ever hurt like this..."

- Marilyn Manson "Long Hard Road out of Hell" (Lest We Forget, 2004)



Marilyna Mansona bylo již možno na tomto blogu zahlédnout v hudebních rubrikách. Možná ho ale znáte i bez toho - tak jako každý další kontroverzní hudebník je totiž centrem pozornosti. Říkáte si, ano, o to takovým lidem většinou jde, protože...
Ano, proč vlastně?
A proč se někým takovým vůbec zaobírá náctiletá blogerka, jinak poměrně zrale uvažující?

Na první otázku vám může odpovědět kniha "Dlouhá trnitá cesta z pekla", nebo, chcete-li v originále "The Long Hard Road out of Hell". Dotaz druhý možná zodpovím později.

Brian Hugh Warner nebyl odjakživa tím, čím je dnes. Nyní je téměř padesátiletý zpěvák známý svými výstřelky, pobuřováním a děláním věcí, které k tomu všemu patří (podle hesla "sex, drogy a rock'n'roll) zřejmě za obdobím své největší slávy. Odzvonilo těm nejšílenějším líčením a imitaci ženských tvarů. I pověstné vyzáblosti, která k tomu všemu patřilo. Marilyn Manson je ale stále figurou, která bere umění po svém.
A má mnoho odpůrců.
Ve svých textech nevybíravě upozorňuje na zkaženost dnešního světa a lidí, a - což je zřejmě kamenem úrazu - na fakt, že Bůh podle něj neexistuje. Vlastně ne jen Bůh, ale všichni ostatní bohové, ve které kdo věří. Hlučně vyjádřený ateismus, řekli bychom. V Americe se dřív i dnes rodičové náctiletých bouří, že hudba Briana Warnera kazí jejich děti, navádí k násilí, uživání drog a nezřízenému životu. Pravda je taková, že přesně o tohle se Marilyn Manson nesnaží.


To také zjistíte, pokud se vám podaří nahlédnout do jeho biografie, která je bohužel v česku v současnosti prakticky k nesehnání. Zjistíte, že dřív byl Warner naprosto obyčejný kluk, který rád prozkoumával nové věci, nelíbilo se mu v jeho škole a měl upřímně rád hudbu. Že si prošel beznadějným pubertálním obdobím hledání lásek a hlavně jejich ztrácení, a všemu, co k tomu patří. Zjistíte, že drogy opravdu nejsou nevinné, přesně jak se píše i jinde. Zjistíte i to, že zakládání kapely Marilyn Manson and the Spooky Kids bylo opravdu dlouhou trnitou cestou z pekla.
Víc podle mě netřeba prozrazovat - protože si většina lidu čtenářského k této knize cestu nenajde. Proto tento článek není zpracován jako obyčejná recenze. Nahlédnete do centra dění a uvidíte, že Marilyn Manson není monstrum, ale racionálně uvažující člověk.

A tady máte odpověď - proč se tím vůbec zaobírám? Protože jsem si překvapivě a nečekanou cestou našla k jeho umění cestu. Texty tohoto zpěváka nejsou snadné na opravdové pochopení - ale přečtení biografie mi k tomu hodně pomohlo, ačkoli už má kniha pár let za sebou. Marilyn Manson je pro mě zajímavou figurou, což se jen potvrdilo shlédnutím pár rozhovorů s ním. Poslouchám jeho tvorbu velmi ráda a s radostí pronikám do významu jeho textů, které (ve valné většině případů) opravdu mají hloubku. A vyšinutá si kvůli této zálibě nepřipadám.



A na závěr přikládám ještě vysvětlení názvu článku, jako takový bonus :) "The Mephistopheles of Los Angeles" je píseň z letošního Mansonova alba "The Pale Emperor", v překladu tedy Bledý císař. Toto album nepřímo sleduje právě život Briana Warnera, velmi zvláštním způsobem. A nejen jeho život, koneckonců. Právě Mefistofeles je ovšem spjat s tou hudební částí.
A je to také jedna z mých nejoblíbenějších písní :))

Pro podkres už jen dva kusy. A s radostí, že se zde opět objevilo pár řádků, byť zvláštních, se loučím! :D


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 14. listopadu 2015 v 12:32 | Reagovat

Myslím, že to chápu. Ateismus je mimochodem (nejen) v Americe stále ještě odmítaný širokými vrstvami společnosti, která je jinak mnohdy až překvapivě tolerantní a co se umění týká, některé jeho druhy zkrátka nejsou pro každého. Spousta lidí se pošklebuje nad moderními obrazy, které opravdu často nejsou nic než náhodné skvrny na papíře. Ale najdou se mezi nimi i hotové klenoty a to už dělá mnohým strašný problém přiznat ;-)  :-)

2 Neyra Calene Neyra Calene | Web | 19. listopadu 2015 v 19:29 | Reagovat

[1]:
Tolerance je právě to, čeho, jak poslední dobou zjišťuji, má mnoho lidí překvapivě málo :D

3 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 20. listopadu 2015 v 18:10 | Reagovat

[2]: Ono záleží hodně jak k čemu. Čistokrevných rasistů už člověk zas tolik nepotká, ale určité druhy nenávisti jsou hluboce zakořeněné.

4 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 20. listopadu 2015 v 18:10 | Reagovat

[3]: Heh, čistokrevný rasista. To je ale termín! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.