Vcítění se?

20. června 2016 v 21:17 | Neyra Calene |  Úvahy
... aneb někdy se ocitnete v hlavě postavy a ani nevíte, jak.




Ačkoli se lidskou hlavou údajně během dne proženou desítky tisíc myšlenek, tato rubrika vypovídá o opaku takto "čilého" stavu mé centrální nervové soustavy. Nadešel čas sekci úvahových článků zase trochu oživit, tentokrát s tématem, které se nedotýká pouze knih, ale také seriálů a filmové tvorby. Tím je vciťování se do postav - a teď ruku na srdce, určitě se to stalo každému z nás. Zamysleli jste se někdy, jak si vlastně vaše emocionální jádro vybírá charakter, pro který má plné pochopení a rezonuje s ním?

Dobrá, to možná zní trochu ezotericky, ale vlastně to vcelku vystihuje podstatu věci. Vcítění se si totiž ani zdaleka nelze plést se "sympatiemi" či "oblíbeností". Jak probíhá vcítění u mě? Přikrádá se mi do mozku nepozorovaně, během čtení, sledování, a já si zpočátku ničeho nevšimnu. Pak to ale přijde - postava na stránkách nebo obrazovce činí nějaké důležité rozhodnutí a já si říkám: "Teda, Neyro, zatraceně, taky bych to tak udělala, má recht." Postava udělá něco zdánlivě nepochopitelného: "Ježiš, no to je jasný, chudák, taky bych to tak vyřešila." Postava je emočně vypjatá/na dně: *Neyra posmrkává a hledá kapesníky* ... ale proč vlastně?

Když se do nějaké postavy vcítím, pomalu, ale jistě, začínám příběh vnímat a prožívat z jejího úhlu pohledu. Ačkoli nechci, můj názor na ostatní aktéry děje se počne lehce zkreslovat v závislosti na postoji, jaký k nim chová ona postava P. Nutně to přitom ani neznamená, že bych této postavě měla fandit - ale mnohdy to tak dopadá. Jak to? Dělají to snad tvůrci schválně?

Mnohdy ano, přímo očividně účelně, a všímám si toho hlavně u poslední dobou masivně populární YA literatury. Do jaké postavy by se tak mohla vcítit pubertální čtenářka? Ano, jistě, do holky v rovněž adolescentním věku. Co dál? S nimi mlátí hormony, takže nějaké silné vnitřní drama jako dezert k tomu a úspěch zaručen. Tím se dostávám k tomu, jaké faktory vlastně ovlivňují vcítění se do postav. Je to nutně závislé na věku a pohlaví? Životní situaci? Odpověď ANO se nabízí a já nic nenamítám, přesto musím šťourat trochu hlouběji, už kvůli analýze sebe sama.

Jak totiž Neyra na Neyře pozoruje, vciťuje se v podstatě na základě něčeho docela jiného. Na základě toho pověstného "co je uvnitř". A dává to smysl - komu jinému můžeme tak rozumět, než někomu, kdo smýšlí podobně jako my? S postavami se stejnou náturou jako je ta naše nemusíme nutně sympatizovat, ale většinou budeme chápat jejich pohnutky a jednání. Takový závěr jsem si potvrdila nedávno při sledování marvelovského seriálu Agents of S.H.I.E.L.D. Má nejoblíbenější postava? Odpověď by byla jednoznačně Phil Coulson! Ale při zapínání prvního dílu druhé série jsem si najednou něco uvědomila - že jsem se jaksi stihla vcítit do Skye. Proč takové překvapení? Do poloviny první řady jsem tuhle postavu vážně, ale vážně neměla ráda. Nesympatická až na půdu.

Na závěr perlička. Váš typ dle mbti toho možná dost prozradí. Sama jsem (osobně a hrdě ENTP) zjistila, že se nejčastěji vciťuje do postav právě tohohle typu. Možná je to náhoda a ne pravidlo, ale na internetu je spousta seznamů fiktivních charakterů dle jednotlivých typů, takže tuhle mou domněnku směle můžete vyvráti nebo potvrdit sami. Ostatně, jak jste na tom vy a pochopení a emoční rezonance s postavou?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Myanmar Myanmar | E-mail | Web | 22. června 2016 v 16:05 | Reagovat

Empatie je v podstatě založená na podobnosti, takže hypotéza o tom, že lidé s podobným osobnostním typem budou tíhnout ke knižním hrdinům podobného osobnostního typu mi přijde celkem pravděpodobná :) A myslím, že i já to tak mám.

Jinak fakt skvěle napsaný článek! :)

2 Jeremiáš Jeremiáš | 22. června 2016 v 20:08 | Reagovat

Psychologické škatulkování beru s rezervou, ale pár seznamů jsem si vygooglil a pár sympatických INTP postav jsem tam objevil (mimo jiné Yodu a Gandalfa, kdo je víc? :-D  8-)).
Nutno podotknout, že se mezi sebou ani leckteré konkurenční seznamy neshodnou, což pravděpodobně způsobují limity MBTI metody stejně jako obtíže způsobené s extrahování charakteru z uměleckého díla, jistě zatížené subjektivním náhledem sestavovatele... ale to už jsem se zase dostal do nudných končin :-x.

Osobně mám slabost pro chladné manipulátory ranku Petyra Baeliše, sebejisté, avšak zároveň rozpolcené charaktery jako je Boromir nebo takové ty, které si prostě nelze neoblíbit (Geralt z Rivie, jehož charakter ale hry výrazně mění a hráči to většinou neví nebo nechápou :-?).

3 Jeremiáš Jeremiáš | 22. června 2016 v 20:09 | Reagovat

[2]: Ještě jeden postřeh. Po nejnovějším díle GoT jsem zapomněl na všechny své výhrady vůči Jonu Sněhovi... kvůli TÉ jedné scéně, pochopitelně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.