Bůh i ďábel jsou v detailech

28. září 2016 v 20:05 | Neyra Calene |  Úvahy
... či se to tak aspoň říká, ne?
Já myslím, že to tak v podstatě asi opravdu funguje. Všude.




Každý to známe, když máme den pod psa. Od rána vám všechno padá z rukou, v nejlepším případě pak rovnou na palec u nohy, který si za pár vteřin ukopnete o nábytek. Ve škole vás učitelé vyzkouší z čehokoli, co jste se neučili a neumíte, na obědě je dlouhá fronta, před domem nemůžete najít klíče a když už dorazíte do bezpečného přístavu, zjistíte, že internet nefunguje a při té příležitosti v televizi vůbec nic není. Stejně jako v ledničce. Nevím jak vám, ale mně už tohle zní jako celkem slušná katastrofa. Osobně mívám takové katastrofické dny, ale i když sama nejsem typ, co by si něčím takovým nechal výrazně zkazit náladu, takoví lidé na planetě jsou. Na každém rohu. Patříte mezi ně taky?

A zažili jste už někdy, že vám den vylepšila sebelepší prkotina? Nebo hůř - představte si, že váš den byl prostě dokonalý a super, a po cestě domů vás na ulici... dejme tomu posral holub. Přesně tak. Budete mít nakonec pravděpodobně stejně hroznou náladu, jako kdyby doposud všechno byla hotová apokalypsa, a ne OK den. Proto je život o detailech, i když je to trochu zvláštní. Třeba včera jsem měla blbý den, bolela mě hlava, co víc, celé odpoledne a večer jsem se nudila - a to náladu trochu srazit dokáže. Večer se ale stalo to, že můj fan art dostala do hledáčku herečka, která ztvárňuje zachycenou postavu. Wow, od někoho takového pochvala potěší (natož, když je tak známý a z jiného kontinentu). Když se dnes za uplynulým dnem ohlédnu, přijde mi vcelku fajn. Takovou sílu měl ten jeden malý detail na jeho konci.

Tímto článkem a krátkým zamyšlením nechci úplně opouštět nad blogem věčně visící téma příběhů, literatury a všeho. Jak jsem již napsala v hlavičce tohoto příspěvku, funguje to takhle všude. A tím myslím nejen naše vlastní živobytí, ale právě i různé formy vyprávění všude kolem. (A jakkoli je přirovnání k obrazu nasnadě, nehodlám ho použít.) Když je kniha celkem nic moc, ale některé detaily jsou opravdu božské, máte z ní nakonec celkem dobrý pocit. Když je film docela dobrý, ale na některé věci jakoby tvůrci zapomněli, je to, jako by vás posral holub. Ty malé drobnůstky ve vaší mysli narostou do gigantických rozměrů a svým stínem zavalí všechno to dobré, čehož ve skutečnosti bylo mnoem víc.

A když je nějaké dílo samo o sobě dobré a jsou mu do vínku dány i skvělé a propracované detaily? To je pak to, co všichni zbožňujeme. Respektive, pokud je takový váš den, patrně by to vzpomínka na něj byla jedna z těch, které byste měli v zásobě pro vyčarování svého patrona. (Už jste to na Pottermore taky zkoušeli?)

Tímto krátkým pozastavením se snažím sama sebe opakovaně vybídnout k pořádné aktivitě, která naštěstí stagnuje jen v blogové oblasti. Patrně je to ale tak významný detail, že mám pocit, jako bych pro samou prokrastinaci nedělala vůbec nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 1. října 2016 v 14:50 | Reagovat

Je to tak, co dodat. Mě pár měsíců zpátky strašně štvaly anglické nápisy v Meerenu ve Hře o trůny. Pracně vybudovanou atmosféru může takový detail poslat do pekel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.