Čarotepec - Blake Charlton

19. září 2016 v 18:55 | Neyra Calene |  Knihy
Jaké by pro vás bylo studium jazyka s vědomím, že pokud v jedné komplikované větě uděláte gramatickou chybu - byť jen malinkou - může vás to klidně stát život? Mě by to ke studiu příliš nemotivovalo. Když odbočím od tématu, víte, že chodit do knihovny s kamarády, kteří nemají o knihy vůbec zájem a je to pro ně jen zastávka "předtím než se dostanem do kavárny", může mít navzdory tomu, jak to zní, i své výhody? Jako například to, že když se nemůžete delší dobu rozhodnout, co si vybrat, vyberou za vás.



AUTOR: Blake Charlton
DATUM VYDÁNÍ: 2010 (CZ 2015)
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Spellwright
ŽÁNR: fantasy
SÉRIE / DÍL: "The Spellwright Trilogy" / 1.
OBÁLKA: Todd Lockwood
POČET STRAN: 440
PŘEKLADATEL: Roman Tilcer
NAKLADATELSTVÍ: Laser-books

Dobře, na první dobrou tenhle "cizí výběr" taky nezní zrovna jako plus, ale když jsem si já v nabídce fantasy regálu dosud neprobrané knihovny nemohla vybrat, kámoška mi vrazila do ruky Čarotepce se slovy "má to super název a vypadá to nově, to se ti bude líbit", načež přečetla první větu: "Gramatička se dusila vlastními slovy" a pravila, že takovej šprt jako já se do toho zamiluje. A popravdě? Když jsem se doma konečně koukla na anotaci, opravdu mě knížka zaujala, přesto jsem si ji nechala až na léto k brigádě. Nelitovala jsem toho, protože jsem se při těch dlouhých chvílích, kdy jsem neměla komu prodávat, neukousala nudou. Čarotepec mi voněl něčím novým, neotřelým a přesto nenáročným, po nějaké době zase to "echt" fantasy, a to přesně jsem potřebovala.


Děj se točí kolem Nicodema Weala, mladého čaroděje kakografa žijícího na akademii ve Starhavenu. Právě jeho souboj s vlastní poruchou tvoří jeho hlavní motivaci a mnoho dějových kliček v průběhu knihy - že je kakografem pro Nicodema znamená, že nikdy nemůže plynule ovládnout vyšší čarodějné jazyky. K tomuhle chytrému principu se ještě dostanu. Čarotepec se nevyhnul jednomu z nejčastějších klišé žánru - proroctví. Jakou roli v něm ale Nicodemus vůbec sehraje potom, co se čarodějové shodli na tom, že není vyvoleným, to je už mnohem zajímavější. Více toho myslím netřeba prozrazovat - přelouskněte si anotaci sami. Za mě byl děj svěží, plynule utíkal stabilním tempem a rozhodně měl co nabídnout. Nevypadal nijak stroze a osekaně, přesto si bez velkých zatáček šel rovnou ke svému cíli. (Tedy, ale na místě musím přiznat, že poslední kapitola gradující příběhovou linku lehce pohřbila tím, že spíše než vyprávěcí byla popisová a rozmáchla se přes delší časový horizont.)

Čarotepec není psaný extra složitým jazykem a neoplývá velkým množstvím básnických vyjádření a podobných jazykových prostředků, aby se vyšplhal k pomyslnému "vyššímu žánru". Velice kladně hodnotím dialogy, protože v interakci některých postav nebyla nouze o lehké intriky a nutnou dávku emocí. Co mě při čtení hodně zasáhlo - v pozitivním smyslu slova - byla atmosféra. (Jak jsem se zmínila už i v nedávném článku.) Ihned mi na mysli vytanula akademi v Ledohradu, tedy Skyrim, ale to zdaleka nebylo na škodu. Do města Starhavenu jsem se v duchu dokázala bez problému přenést a příběh mi v hlavě skutečně ožíval, knížka mě dokázala chytit. To se cení. Čarotepec není ani chudý na popisy, v některých pasážích si jich čtenář užije vcelku dost - stejně tak akčních scén, u kterých je ale znát, že je autor zas tak v malíku nemá.

A skrz autora se dostávám k nejsilnější stránce této knihy. Fiktivní svět, speciálně magické reálie. Nechci plýtvat superlativy, ale ty jsou opravdu podařené. Autor knihy sám je dyslektik, a právě tak ho napadlo tento magický systém založený na jazycích vytvořit - i s poruchami podobnými těm "obyčejným". Kakograf totiž sice dokáže ve svalech utvořit runy zlatého numenu a stříbrného magnu (jedny z magických jazyků v knize, konkrétně ty kouzelnické) ale nedokáže je správně spřást do vět. Vlastně, když se kakograf dotkne nějakého kouzla - například konstrukta (chrliče, protože pomocí magie lze v tomto světě samozřejmě tvořit i objekty), pokazí jeho věty pouhým dotekem. A to může mít ne "vtipné", ale katastrofické důsledky. Za zmínku ještě stojí názvosloví s čarodějnými jazyky spojené - najdete tu gramatiky, svitky na editaci textu, cenzorská kouzla a další. Není mi líto toho, že jsem tomuhle systému věnovala v podstatě celý odstavec, protože je opravdu, opravdu dobrý.

Nesmím před závěrečným shrnutím zapomenout ještě na postavy. Samotný Nicodemus, jakožto hlavní charakter, je víceméně průměrný hrdina snažící se napravit jistou křivdu. Zajímavější jsou spíš postavy vedlejší, jako třeba Nicodemův mistr Shannon, strážkyně Amadi, druidové Deirdra a Kyran, a další. Narozdíl od titulního hrdiny jsou mnohem barvitější a i když v knize nemají takový prostor - celý příběh je dost komorní - jdou za nimi jasně vidět silné, osobní motivace. Každý si za něčím jde.

Čarotepec není žádné béčkové čtení, přesto to není ani žádný složitý epos. Příběhu nechybí nic, co by správná kniha měla mít, a je vyloženě škoda zpomaleného a nataženého konce po finálním zvratu. Opravdu musím vypíchnout systém magie, který je po nějaké době něco zase trochu jiného. Přidejte k tomu pěknou atmosféru a je vám jasné, že vám Čarotepce doporučím. Dejte mu šanci, stojí to za to. Byla jsem příjemně překvapená a těším se na další díl - ten v češtině vyjde už zanedlouho.

8/10


Výsledek obrázku pro čarotepec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.