Blok. Au.

11. října 2016 v 20:25 | Neyra Calene |  Kolem Nory
Tedy, ne že by to bolelo, ale je to zatraceně nepříjemný.




Pokud nejste slepí - a ne, že bych se do vás chtěla navážet, božíčku, to ne - a patříte mezi víceméně pravidelné čtenáře Nory, vidíte, že je tu něco špatně. Pořád slibuju, a pořád jaksi nic. Články nikde, ticho po pěšině, návštěvnost klesá a klesá. Nikdy jsem nechtěla psát blog pro návštěvnost, protože to číslo v TOPlist boxu mi toho stejně moc neříká. Neříká mi, jak se články líbí, jestli se lidé vrátí, říká jen, kolik kliků denně si můj web vysloužil. To jsem ale odbočila.

Nory si vcelku cením a už jsem několikrát, roztroušeně po více článcích, vyjádřila svůj záměr v jeho psaní pokračovat, ať se děje cokoli. Většinou mi do tohoto plánu vleze nějaká událost, větší nával učení, nefunkčnost internetu a podobné externí katastrofy. Nyní je to jinak. Jak jsem oznámila svižný návrat v polovině září, nic se nestalo a okolí na to absolutně nemá vliv. Mám totiž tak trochu blok. Tak trochu, lehce, maličko hodně.

Mám velkou chuť psát, ještě podněcovanou podzimním počasím a atmosférou venku. Sotva však zapnu počítač a otevřu word, nic se neděje. Civím na prázdnou stránku nového dokumentu a podle předchozích zkušeností dopředu vím, že zůstane prázdná. Přitom nevím, proč. Literárně totiž vůbec zablokovaná nejsem, Unniho a Alderovo universum úspěšně roste stejně jako jiné povídky a projekty - ale když přijde na blogařinu, ani znak. Poznámky a nápady na články, úvahy a projekty mi zpětně zdánlivě nic neříkají a nemůžu je uchopit a zpracovat. A i když bych v krvi a potu možná sesmolila recenzi, je tu problém, že nemám na co. Kvůli literatuře do školy jsem na knižním poli zaseklá a žádný nový seriál jsem nedokoukala, abych vyrukovala aspoň s ním.

Jo, Johnny, to jo.

Zkrátka, bojuju s blokem hrdinně jako rek, ale zatím se mi to nedaří. Můžete mi držet palce, s ránou patřičné ráže tu zeď totiž hodlám prorazit, a to co nejdřív. Jestli to totiž někoho hněte, jsem to já. Takže, vážení, sliby chyby si nechám tesat na náhrobek, až mě tohle zabije.

Z tohoto příspěvku jde patrně cítit špetka ironie, kyselosti a zoufalství. Na závěr si dáme aspoň pár pozitivních zpráv - při běhání už mi nehoří plíce jako dřív a moje tajná komiksová snaha přináší první ovoce. Než se bloku zbavím, vězte tedy, že se budu snažit alespoň nějak přispívat, a že jsem aktivní nadále. No, a nezbývá než vás varovat, že až s nějakým tím článkem vyrukuju, bude dost možná divný a nebude dávat smysl.

Asi jako tenhle?
Ne, ten určitě smysl má, tss.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 12. října 2016 v 21:21 | Reagovat

Propiš se tím. Nebo raději ne, to je jen moje masochistická metoda :-D.

Pomáhá taky mít rozjetých víc projektů a přepínat mezi nimi. To ale zase strašně usnadňuje prokrastinaci. Poslední dobou se chovám jako kreativní uragán skoro ve všech svých hlavních zájmech, jen abych nemusel sednout a začít psát povídky do letošní CKČ.

2 Aredhel Aredhel | Web | 18. října 2016 v 18:23 | Reagovat

Ty mi snad mluvíš z duše. Mám to posledních pár měsíců úplně stejně: nedokážu napsat vůbec NIC. Ne, že bych nevěděla, co psát, mám v hlavě asi milion věcí, které se dožadují napsání, ale jakmile vezmu papír a tužku ty správná slova prostě nepřicházejí, nechce se mi, nenapíšu nic... Takže upřímnou soustrast a ať se z toho co nejdřív dostaneš.

[1]: Jo, to je masochistické, zkoušela jsem. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.