Proč skála měkne?

26. února 2017 v 21:59 | Neyra Calene |  Hudba
Pokud se ve vašem okolí pohybuje aspoň jeden pořádný rocker nebo metalista (takový ten typ, který téměř s nábožnou úctou sleduje každou novinku o svých kapelách, má jejich nášivku na zádech a jejich podpis v rámečku, představu máte), určitě jste už slyšeli onu osudovou větu, popřípadě její různé obměny. "Nejsou, co bejvali." Je to problém? Je to posun? Na úvod mohu říct akorát tolik, že to je fakt.




Drtivá většina lidí nikdy nezůstane na mrtvém bodě. Je to v nás tak nějak zakódováno, potřeba posunout se dál. Pro umělce to platí dvojnásob - vždycky musí zkusit něco nového. Změnit tisíckrát omýlaný motiv, vnést špetku inovace do ohraného stylu, zkusit jiný žánr. Dělají to výtvarníci, spisovatelé i hudebníci, a je to naprosto pochopitelná věc. Vývoj. My, obyčejní smrtelníci a věrní fanoušci, máme pro vývoj pochopení a svoje oblíbence podporujeme (většinou). Tvůrčí vývoj však není hlavním tématem tohoto článku. Totiž, ne tak docela.

Někdy se zkrátka stane, že se vývoji něco zadrhne. Jak to myslím? Uveďme si na příkladu: vyjde nová deska vaší milované kapely. Celí nadšení přiskáčete do obchodu, vysolíte pět kilo za cédéčko a doma v opojení blaha nažhavíte reprosoustavu. Málem čůráte radostí, sotva se načte první písnička a nemůžete se dočkat, jaké kousky si pro vás oblíbená grupa připravila. Pak přijdou první noty, slova, sloky... A vy málem dostanete infarkt. To, co vám zní v uších, přece nemůžou být oni! S každou písní vám pak ale patrně víc a víc dochází, že... Že bohužel ano. To je samozřejmě jen příklad - podobné to může být s novou řadou seriálu, na kterou čekáte dlouhé měsíce a těšíte se na ty "zvraty", co tvůrci slibovali. Inu, zvraty máte, a dost možná jste z nich nakonec i tak na větvi, jak slibovala reklama.

Většinou se nepřihodí katastrofa takového formátu. Ani mě se ještě tak úplně nepřihodila. Přesto zpátky k tématu. Jsem toho názoru, že vývoj je v pořádku. Nejsem člověku, který by nadával, že "to sakra už není ono". Než budu pokračovat v myšlence, krátká ukázka takového vývoje:
Poslední uvedená písnička je zbrusu nová a pokud se zajímáte, víte už, jakou vlnu diskuzí a emocí po světě a na internetu vyvolala. "Jakože hej, to jsou Linkini? To jako asi ne, snad!" Jak jsem psala výše, umělec se potřebuje někam posouvat. Je to celkem změna, uznávám, ale řeknete si - za sedmnáct let? Tolik alb? To se dá celkem pochopit, ne? Naprosto chápu, proč někteří fanoušci mají s novým počinem Linkin Parku problém. Protože je to skok, na který nás nikdo nepřipravil. Hunting Party, zatím poslední deska (2014) se totiž nesla v jiném duchu než singl Heavy. V "tradičním" duchu skupiny.

Jsem nadšená, když hudební skupiny přicházejí s něčím neotřelým. Když najdou jiné způsoby, jak přistupovat k vlastní tvorbě - je tu ovšem jedno velké ALE. Skupina by měla zůstat sama sebou. Hudebníci si mnohdy stojí za svými písněmi, něco pro ně znamená, něco skrz ní sdělují, definuje je. Je tedy možné, aby se jen tak, zničehonic změnila podstata jejich tvorby? Podstata samotné skupiny? Ne, není, a pokud se tohle stane, už to není "vývoj". Z takové změny většinou křičí "je to trend a chceme na něm vydělat". Je tohle případ Linkin Parku? To neříkám. Je to uskupení známé tím, že hodně experimentuje, a rádo. Přesto mnozí nadávají - ale kdy tomu tak není, že. Pokud se hudba nějaké skupiny vyvíjí - a pokud cítíte, že to jsou stále oni - je to skvělé. Je radost si takové písničky pouštět a drtit je do sluchátek.

Vracím se tedy k úvodu článku - je to problém? Je to posun? Dá se říct, že druhá možnost je správně. Každá změna je posunem. A někdo s tím může mít i onen problém. Jak už jsem ale zmínila, je to fakt. Děje se to, že skála měkne. Mnoho skupin, které začínaly ve škatulce metalcoru se propracovalo až k nálepce alternative rock. Pop-rock. A proč? Protože možná chtějí experimentovat, objevovat... Jako každý umělec se chtějí posunout dál. Je to vlastně takový malý koloběh - ano, stálice tvrdé hudební scény měknou, ale podívejte se na nová jména a tváře. Ti hrají tvrdě, přesně tím stylem, který zavedené hvězdy opouštějí. A dít se to bude pořád dokola.

Příště, až potkáte pravého rockera nebo metalistu a uslyšíte z jeho úst tu oblíbenou větu, zamyslete se chvíli. Hráli vy byste deset, dvacet let v tahu to samé? Je to už asi syndrom dnešní doby - lidé, co se brání novým věcem, mívají "problém". Ale v některých případech platí, že "nové", je jen staré s novým kořením. Berte tento článek jako takové mé povzdechnutí nad - v metalové komunitě - věčným, nehynoucím problémem. K sepsání mě inspiroval právě nový počin Linkin Parku a ta vlna názorů, co se hrne ze všech stran. Jedna písnička přece album nedělá. A i kdyby... však uslyšíme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | 27. února 2017 v 20:49 | Reagovat

Souhlasím s tebou. Hudba se mění a někdy, když je to u skupiny, kterou máš fakt ráda, opravdu snadno rozeznatelné, ale tak je to nějaký posun. Třeba metal není moje hobby, ale u Linkin Park jsem se taky divila, že to je změna jako prase :D Ale třeba Depeche Mode, kteří na hudební scéně stále působí taky mají změnu muzice a tak. Spousta skupin i zpěváků, ale vadí mi to? Ani ne. Konkrétně Depeche Mode miluju a jen tak mě od nich něco neodradí :D Ovšem je to věc názoru mno.

2 Best In Black Best In Black | Web | 1. března 2017 v 19:43 | Reagovat

Konečně to někdo řekl, musím s tebou jen souhlasit. Je pravda, že Linkin park jsem nikdy moc neposlouchala, takže k tomu nemám ani moc co říct, sice jsem Heavy slyšela, stačilo mi to jednou, ale víc nic. :D Pokud se ale kouknu ke zmíněným Bring Me The Horizon, mám už co říct. Řekněme, že nejsem nadšená z That's the spirit a jsem v té skupině, která se modlí za něco tvrdšího, ale beru to. No a, tak už to není jako dřív, zjistili, že se jim chce s tímhle zaexperimentovat, tak dobře, co já s tím nadělám. Nelíbí se mi to, neposlouchám to, pustím si své oblíbené a konec. Tečka, ať si dělají co chtějí, nemusím to spamovat všude, kde můžu a otravovat všechny, které to nezajímá. Změnili se a je to v pořádku, okay. :D Pokud jim to vyhovuje, tak prosím.
Upřímně nechápu ty, kteří neustále nadávají, že se jejich oblíbená kapela změnila. Je mi to líto? Je, ale co s tím sakra nadělám. :D

3 Neyra Calene Neyra Calene | Web | 2. března 2017 v 20:52 | Reagovat

[1]: Depešáci, jojo :3 Přesně tak, je to věc názoru a to jsem se právě snažila rozebrat. Trochu ošemetné téma :D

[2]: That's the spirit se mi taky dvakrát netrefilo do noty. Zaujímám pak většinou stejný postoj jako ty ;-) :D Máš naprostou pravdu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.