House of Cards

28. března 2017 v 21:11 | Neyra Calene |  Seriály
I já, věrný a zatrvzelý fanoušek fantastiky v různých podobách, si čas od času pochopitelně odskočím k jinému žánru. Velice často se jedná o záležitost spřízněnou, například historickou, ale jsou také případy, kdy byste podobnost hledali jen těžko. Ať již sleduji cokoli, všeobecně platí, že jsem milovníkem dramatu. House of Cards je drama. Vysoké, nechutné a přesvědčí vás o zkaženosti naší vlastní rasy. Vítejte ve Washingtonu.




TVŮRCE: Beau Willimon
PRVNÍ VYSÍLÁNÍ: 1. února 2013
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: House of Cards
ČESKÝ NÁZEV: Dům z karet
ŽÁNR: politický thriller
POČET ŘAD / DÍLŮ: 4x13
DÉLKA EPIZODY: 50 minut
ZEMĚ PŮVODU: USA
STANICE: Netflix
V HLAVNÍCH ROLÍCH: Kevin Spacey (Francis "Frank" Underwood), Robin Wright (Claire Underwood), Michael Kelly (Doug Stamper), Derek Cecil (Seth Grayson), Mahershala Ali (Remy Danton), Kate Mara (Zoe Barnes)

Když jsem začala Dům z karet před rokem sledovat, byl to výstřel naslepo. Čerstvě jsem za sebou měla The Blacklist, navzdory mnoha kvalitám seriál zapadající do škatulky kriminálek. Moje zkušenost se seriály jakéhokoli druhu byla prakticky nulová, až na Mentalistu - tedy další kvanta policejních případů. House of Cards byl pro mě v té době zjevením. Hutné politické drama podpírané hereckými hvězdami s televizí nesrovnatelným formátem, ověnčené prestižními cenami, kritiky i diváky milované. Nevěděla jsem, co čekat, překvapení tedy bylo na místě. Poradit si s dosavadními čtyřmi řadami mi zabralo celý dlouhý rok... Chyba. Byla obrovská chyba po pilotu seriál odložit, v létě si pustit další dva díly a zase nechat příběh Franka Underwooda vychladnout. Je to zpráva o lidské zkaženosti, o ambicích, prosazení se, obchodu a bezbožné amorálnosti. Je to něco, co musíte vidět.

Frank Underwood už několik let úspěšně operuje v Kongresu. Jeho žena Claire je mu pravou rukou, více než oporou, pletichářským rovnocenným partnerem. Tento pár se neštítí použití jakýchkoli metod, zboření jakýchkoli zásad, jen aby dosáhli svého. S jejich komplikovanými hrami a plány si Game of Thrones nezadá. Ve chvíli, kdy po volbách Franka zbytek strany odsune na vedlejší kolej, zahajuje o to dravěji svou cestu na vrchol. A jeho cíle nejsou o niž menší než prezidentské křeslo v Oválné pracovně. Pokud příliš nerozumíte právnímu systému panujícímu v USA, možná se v něm budete prvních pár epizod topit, ale věřte, že všemu přijdete na kloub. Pokud si říkáte, že politické drama musí být veskrze suchou podívanou, napravíte při sledování svůj omyl. Jistě ale "Domek" není pro každého. Akce v pravém slova smyslu je tu spíš pomálu, stejně tak jako mladých hezkých tvářiček, které táhnou nejen Hollywoodem. House of Cards ani jedno nepotřebuje.


House of Cards má Franka Underwooda v podání Kevina Spaceyho. Jak pravděpodobně víte, Spacey je pan Herec a svým výkonem v roli amorálního politika to jen dokazuje. Epizoda co epizoda se stává jeho perfektním hereckým koncertem, a jeho nezaměnitelný projev se vám vryje pod kůži. Je to jeden z mála výkonů, o kterých se odvažuji prohlásit, že nejen v televizní tvorbě skutečně nemají obdoby. Neméně skvěle je na tom Robin Wright v roli Frankovy ženy Claire. Věřím, že i toto jméno je vám dobře známé. Wright a Spacey tvoří na obrazovce perfektní herecké duo, a v jejich podání je i komorní rozhovor epickou záležitostí. Pochopitelně i ve vedlejších rolích narazíte na vyladěné výkony, za zmínku stojí třeba Kate Mara v roli novinářky Zoe Barnesová nebo můj oblíbenec Mahershala Ali ztvárňují Remyho Dantona. Jen tak bokem, snad jediný letošní Oscar, ze kterého jsem skákala nadšením.

Tak, jak už to u Netflixu bývá, nenechali tvůrci nic náhodě. Byl to právě House of Cards, který spolu s dalšími pár tituly vynesl tuto streamovací stanici před pár lety na vrchol. Kamera, hudba, atmosféra, vše do sebe skvěle zapadá. Ačkoli podkresové tóny mohou být většinou nenápadné, sotva převládne hlavní téma s jeho fanfárami, budete jako na jehlách, co se chystá. Poradím vám - v tomto příběhu stále něco. Ačkoli technické záležitosti jsou bezproblémové, nejsou to ony, co vyzdvihuje Domek do výšin. V kombinaci s výše zmíněným mistrovským herectvím je to samozřejmě scénář. Famózní práce s dialogy, s náznaky, s každým pohledem i proslovem. Perličkou jsou potom okamžiky, kdy Frank Underwood mluví přímo s vámi, zasvěcuje vás do svého plánu, svých názorů, nechává vás nahlédnout za oponu. Charisma z něj přitom jen čiší skrz obrazovku a vy víte, že vás dostal. I když je to, slovy mé sestry, která nikdy nedokončila druhou řadu, "nechutnej parchant", garantuji vám, že mu budete fandit. A čím horší parchant bude, tím víc. O tom je House of Cards. Vždy se najde nějaký důvod, nějaká výtka, která je důvodem onoho slavného tvrzení, že "to není pro každého". S Domkem je to prosté - nemusíte na to mít žaludek. Taky nemusíte být ten typ, kterého uchvátí komplikovanost děje a jednání postav.

House of Cards je přízrak, epos, Machiaveliho Vladař v praxi. Po prvních pár dílech bych nikdy nevěřila, že bych v recenzi na tento seriál pěla ódy jednu za druhou. Nemyslím, že přeháním, když prohlásím, že jde o naprosto unikátní záležitost. Frank Underwood sice možná sežvýká vaši morálku a lidství se zuřivostí žraloka a pak ho nechá zubožené ležet v prachu na zemi, ale vězte, že vy mu u toho budete ještě tleskat. A s podivným nadšením sledovat, jak to samé i se svou ženou provádí svým oponentům na cestě k moci. Je to špinavá hra, a dost možná je na ni potřeba silnější žaludek než na různé krvavé masakry akčních nářezů. Tím House of Cards není. Tohle je televizní zábava na docela jiné úrovni, pozbývající humor a klasickou "zábavnost". A ačkoli bych nikdy nečekala, že by mi mohla přijít k chuti, skutečně se stalo. S lačností vyhlížím pátou sérii, a do května se mi zdá daleko.

9-10/10


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.