Jak vypadá čtecí nora?

19. března 2017 v 20:58 | Neyra Calene |  Články
Nejen místní knihovna zaregistrovala, že březen, měsíc knihy, už je v plném proudu, dokonce i já dnes přicházím s něčím tematickým! Psala jsem už někdy na Noře ódy na svou vlastní čtecí noru? Nemusím se zamýšlet dlouho a vím, že ne. Protože o takový komfort, jakým je mít své vlastní hnízdečko na čtení, jsem bohužel ochuzena. Tím neříkám, že by na mé posteli bylo něco špatného, ale něco tomu schází. Taková ta atmosféra.




Vždy, když o víkendu míjím mamčin čtecí koutek, slintám a pukám závistí (zároveň) nad její krásnou čtecí lampou. A pohovkou. Pohodlným rožkem plným polštářků. Dokážete si patrně představit, že je poněkud frustrující poté dojít do pokoje sdíleného se starší sestrou a lehnout si na postel obestavěnou nábytkem ze všech stran tak šikovně, že prakticky ležíte ve stínu. A to ani neříkám, jak vypadají mé čtenářské chvilky na intru. Trochu soukromí si uděláte jedině tak, že se jako pravý ignorant otočíte k ostatním zády a hlavou ke zdi. Říkáte si, zda nejsem trochu náročná? Možná. Myšlenkou o vlastním knižním hnízdečku, noře, abych byla korektní, mně už dávno zmlsala návštěva u příbuzných. Když jsem v domě na chvíli osaměla, v pohodlném křesílku vedle praskajících kamen... To byla symfonie. A to doslova, protože ruku na srdce, kdy si vy v klidu počtete bez hluku v pozadí? Ne, že bych toho pravidelně nejvíc nepřečetla v autobuse, ale komfort je komfort.

Ve skutečnosti si ani nejsem jistá, kolik knihomolů si jej může dovolit. Řekla bych, že minimálně v řadách mých vrstevníků (a zvlášť těch, kteří rovněž sdílí cimru s dalšími obyvateli) jich tolik nebude. Najdou se výjimky, ale kdo z nás se většinou prostě jen nenatáhne tam, kde je málo lidí a relativní klid? Já byla jeden čas schopná i sedět ve vstupní hale na schodech. Byla mi trochu zima a zábradli mě tlačilo do zad, ale to slastné nic v uších za to stálo. A alespoň za sebe mohu s klidem prohlásit, že když má člověk na čtení klid, mnohem víc si knihu vychutná a užije. Ne, když kvůli vyrušování mladšího (nač diskriminovat, i staršího) sourozence musíte louskat jeden odstavec natřikrát, abyste vůbec pochopili, o čem je. Napadlo vás někdy pouvažovat o tom, jak by vaše vysněná čtecí nora vypadala? Kdybyste tedy měli na účtě trochu našetřeno a pár metrů čtverečních nazbyt?

Mě na tuto otázku přivedl mail s nabídkou spolupráce od favi.cz. Přiznávám, že mi více či méně podobných mailů ve schránce přistává víc, ale jelikož v 90% případů nemají co dělat se zaměřením mého blogu (nebo se mi nehodí, nebo se mi nelíbí, atd.). Inu, výjimka potvrzuje pravdilo - vytvořit si, alespoň hypoteticky, možný obraz svého čtenářského hnízdečka z produktů, které jsou na tomto vyhledávači k nalezení, to přece zní docela dobře, ne? Už jen proto, že pokud byste se do budování takového koutku pustili, v tom nepřeberném množství nábytku, textilu a dekorací byste si určtě vybrali. Já si osobně sice mohu nechat o své "reálné noře" ještě nějakých pár let zdát, ale považte, mít doma pěkný, klidný rožek u okna, a v něm tohle:


... to by vůbec, ale vůbec nebylo špatné!
Velké, měkké a příjemné křeslo je můj sen. Patřím totiž k lidem, co takzvaně "neumí normálně sedět" - noha přehozená o opěrku je asi ta nejnormálnější poloha, kterou při čtení v něm umím zaujmout. Děkuju cvičení jógy za pružné klouby, protože když na to přijde a já mám někde sedět, moje nohy se nedotýkají země. Síla zvyku. Čtecí lampa je samozřejmostí - a tuhle konkrétní jsem si nevybrala náhodou. Jak jsem psala o pár řádek výš, závidím mamce její lampu... A to je přesně ona! A ze zkušenosti vím (aneb trochu jsem se vetřela), že do oranžova zbarvené velké vrchní světlo je po nocích na louskání fantasy bichlí to pravé ořechové.

No, a samozřejmě bych to nebyla já, abych neměla ve své noře něco trochu "creepy". Tím samozřejmě myslím polštářek s pentagramem. Podobný symbol někdy nosím na krku, ne sice proto, že bych takhle po večerech měla o zábavu v sektě postaráno, ale někdy je zábava pozorovat lidi, jak se na to tváří. A mé metalové dušičce by udělalo radost, kdyby právě ta kozlí hlava v křesle dávala všem najevo, že "tohle je zatraceně můj koutek na čtení, běž do haly na schody, to zábradlí zase tak netlačí". A plakát s hláškami ze Hry o trůny? Miluju plakáty! Posters pravidelně beru útokem a tenhle u mě na zdi pravděpodobně brzy skončí i bez zbytku vybavení čtecího hnízdečka. A když to vezmu kolem a kolem, ten polštář by taky nebyl úplně nejhorší investice!

Po tomhle rozjímání je mi trochu líto zase se jen natáhnout na deku, otočit se ke spolubydlícím zády a otevřít rozečteného Tuláka. Ale víte co, alespoň na intru patřím k těm šťastlivcům, kteří mají postel u topení. Až si jednou pořídím svoje super černé křeslo a polštářek s Bafometovou pečetí, rozhodně si je nastěhuju přímo k radioátoru. Vidíte, knihomolové, alespoň vím, na co šetřit. Motivace k letní brigádě jako vyšitá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 19. března 2017 v 23:32 | Reagovat

Normálně sedět taky neumím, ale svého času jsem četl klidně i za chůze, vestoje nebo pod lavicí. Tehdejší spolubydlící zašel ještě dál a sestavil si stojánek, který mu knihu držel před očima, když ležel na zádech v posteli. Nejvíc času teď ale asi četbou trávím v dopravních prostředcích...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.