Moje první srážka s anime

16. března 2017 v 16:06 | Neyra Calene |  Mimo Noru
Víte sami, jak to je, když se jeden nudí. Dělali byste cokoli, chcete se zabavit jakýmkoli způsobem (možná i vystřílet zásobník do zdi jako Sherlock Holmes, což ale nemůžu s čistým svědomím úplně doporučit). Jako stále (střední) školou povinná si nyní užívám týdenní jarní prázdniny, a tak došlo právě i na nudu. Nač věšet hlavu? Je to skvělý čas na menší poznávací experiment.




Inu, menší není úplně nejvýstižnější výraz. Tento krok východním směrem je pro mě spíš obří experiment. Navzdory tomu, že anime právě zažívá další obrovskou vlnu popularity, jak dost možná vidíte i vy ve svém okolí, je tak trochu mimo můj záběr. I když nelze popřít, že má s fantasy rozhodně co dočinění, mává na Noru i na mě z velké dálky. To patrně sami víte, pokud patříte mezi pravidelnější návštěvníky blogu. Co mě přimělo se přes tu velkou dálku natáhnout a anime zkusit? Touha po něčem novém, možná. Letos zkouším hodně novinek, a to nejen co se umělecké tvorby týče. Začala jsem i vařit, ale to je téma na jindy.

Nebudu vám ani tvrdit, že bych o anime něco věděla. Kromě základního povědomí a znalosti pár pojmů jako třeba šónen jsem tímhle žánrem/odvětvím/vesmírem naprosto nepolíbená. Pokud tedy nepočítám svou dětskou závislost na Pokémonech... ale kdo je tehdy nesledoval. Na druhou stranu, nemyslete si o mě, že patřím k tomu zástupu zaslepenců, kteří pociťují k anime lépe či hůře opodstatněný odpor. Já ho beru tak, jak je - je jasné, že když je z Japonska a né z Ameriky, asi to těžko bude připomínat tamní seriály, na které jsme teď všichni zvyklí. Zkrátka, ačkoli jsem nevěděla, co přesně čekat, má představa byla dost mlhavá a očekávání rozpačitá, neletěla jsem do téhle dimenze úplně naslepo. Čirou náhodou znám několik otaku (jak jsem říkala, anime je populární), které taky pošťuchuju do svých oblíbených seriálů (Vikingové získali pár drahocenných nových fanoušků), tak proč by oni neudělali to samé? Nebránila jsem se.

Vyprosila jsem si od více lidí nějaké solidní tipy. Lidé naštěstí znají můj vkus (Neyra, ta má ráda takový ty creepy věci, akční věci, fantasmagorický věci, a ne čistě komediální věci, to je všeobecně známý fakt) a taky vytušili, že minimálně na první ochutnávku nechci něco, co se potáhne v deseti řadách. Od toho sleduju jiné seriály. Sumasumárum se odevšad nakonec ozýval podobný verdikt. Ao no Exorcist. Jo, Neyro, to si pusť! Na rovinu říkám, že jestli nějaký otaku zakopne o tento článek, nad výběrem případně plačte hezky jinde, tohle špatný hrob. Snad se mi výše totiž podařilo dost objasnit, že anime rozumím asi jako raketovému inženýrství.

A tak se to nakonec stalo. Moje první srážka s anime. První smršť dojmů byla docela zmatená, ale to jsem víceméně čekala. Můj mozek měl infarkt z toho, že to zatraceně má jen dvacet minut (jsem zvyklá na seriálová dramata, a ta pod takových čtyřicet zpravidla nejdou). To, že je to celé animované (vcelku samozřejmost) jsem brala úplně normálně, s tím problém nemám. Mám tříletého bratra, vlastně jsem na to adaptovaná docela dobře. Místy infantilní scény jsem čekala taky vzala celkem dobře, nad komediálními prvky si někdy zaskřípu zubama úplně při všem, takže to rovněž bylo v pořádku. Co mě ale dostalo, byla ta japonština. Nechtěla jsem být žádná lama a hledat si potenciální dabing, takže musím říct, že mě anglické titulky zachránily. Já v té hatmatilce (milovníkům cizích jazyků se omlouvám) nejsem schopná rozeznat ani větu od věty, a ta melodie a tón a všechno mě trochu trápí v uších. Chápu, že je to o zvyku, ale zatraceně...

Jaký je tedy výsledek mého experimentu? Po sedmi shlédnutých dílech nechci dělat ukvapené závěry, ale z čeho hodnotit rozhodně mám. Navíc jsem rozhodnutá zbytek Exorcisty (pracovní název) dokoukat. A to nejen proto, že ráda dotahuji věci do konce. Podržte se, pokud libo, jsem totiž že své první srážky s anime příjemně překvapená. Nechápu, proč se všichni stále tváří, jako by anime byla úplně jiná seriálová dimenze. Já tam tak velký rozdíl nevidím. Je to animované, dobře, a samozřejmě se v něm odráží cizí země - kultura, ale to je k rozdílům asi tak všechno. Dotyčných milovníků/odpůrců anime se proto ptám, kde jsou vaše slavné nebe a dudy? Možná je to jen můj názor, ale tak odlišné anime od "obyčejných" seriálů není.

I při experimentech jako byl tento - tedy pustit si anime - se opakovaně přesvědčuji o tom, že hranice mého "líbí/nelíbí" pole jsou širší, než jsem si myslela. Neříkám, že jsem se do anime bezvýhradně zamilovala a teď už si nic jiného nepustím, ale jako zpestření, inu, proč ne? Jednou za čas? Proto miluju experimenty - protože až se zase zapojím do nějaké debaty, budu mít taky co říct, protože jo, já jsem nějaké to anime viděla. Tedy jsem oprávněná o něm opravdu diskutovat. Navíc je to skvělé, vyzkoušet takhle něco nového. Zkuste to někdy taky! Na závěr se chci omluvit všem otaku, kteří možná náhodou k tomuto článku zabloudí. Pokud ve vás vyvolává nějaké nespokojené či negativní emoce, nebyl to účel, a znovu se odvolávám na odstavce výše, tedy fakt, že na váš obor jsem kopyto. A rada pro ostatní, kteří by možná chtěli můj experiment zopakovat - dojmy z něčeho nového a nezvyklého si nechte chvíli uležet v hlavě. Včera jsem si po jednom dílu Exorcisty pustila epizodu rozkoukaného House of Cards a bylo to jako pěstí do ksichtu. Americké politické drama bylo v tu chvíli pro můj mozek trochu moc kontrastní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rachel roo rachel roo | Web | 17. března 2017 v 5:30 | Reagovat

Anime anime anime! Ja ho vylozene miluju <3

2 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 19. března 2017 v 23:27 | Reagovat

Přiznám se, že mě anime moc nebere. Tedy ve své převládající seriálové formě. Mám ale rád Mijazakiho filmy, četl jsem celou mangu Death Note a bavila mě a rozhodně se podobným zážitkům nijak nebráním.

Japonci jsou ale divní, a to způsobem, který mě převážně spíš nepřitahuje. Dokud pracují s mytologií, ještě to docela jde, ale když se pustí třeba do vztahů, nestačím koulet očima.

3 LM LM | E-mail | Web | 30. března 2017 v 16:49 | Reagovat

[2]: Japonské ženy toho vedia o vzťahoch viac ako muži, od detstva sa učia ako sa o muža postarať, ale muži majú často zakázané mať so ženami fyzický kontakt. V tradičnejších rodinách berú otcovia svojich synov do barov, kde sa zoznamujú so ženami prostredníctvom spoločníčok (nie sexuálnych, ale konverzačných). Tu sa učia ako so ženami hovoriť.
Z toho vyplýva, prečo sú anime, ktoré sa zrodili v ženskej hlave obvykle po vzťahovej stránke lepšie, prijateľnejšie.
Muži majú v tomto ohľade viac fantázie a skôr idealizujú, než by vnímali realitu, čo tvorí zvláštne, občas poburujúce situácie, v ktorých sa často objavuje ecchi. Niet divu, ženu vidia len v randiacich hrách (preto ich majú toľko! Učebná pomôcka :D), v hentai a pornografii, v reále skôr z diaľky. To už zanecháva následky a japonci sú vraj dosť perverzný. Nikdy som so žiadnym nebola, no kamoška tam žije a kadečo mi porozprávala :)
Nuž, je to u nich hodne o výchove a rodinných tradíciách.

4 LM LM | E-mail | Web | 30. března 2017 v 16:51 | Reagovat

Inak anime milujem a mám ho plný 5-terový disk :D :D Takže keby chcel niekedy nejaké typy na anime, tak som k dispozícii :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.