Perunova krev I. - František Kotleta

5. dubna 2017 v 15:53 | Neyra Calene |  Knihy
Po přečtení novely Vlci, kterou František Kotleta doplnil základy příběhu své slavné trilogie Bratrstvo krve, jsem nebyla zrovna nadšená. Nebavila jsem se tak výsostně jako v případě zmíněného upířího nářezu či novějšího superhrdinského kousku jménem Lovci. Řešení bylo nasnadě. Vrhla jsem se tedy do přelouskání zbytku Kotletovy tvorby, kterou má naše knihovna poctivě na skladě. A začít zrovna u slovanské mytologie, to byla naprosto jasná volba.



AUTOR: František Kotleta
DATUM VYDÁNÍ: 2013
ŽÁNR: fantasy / řezničina
SÉRIE / DÍL: Perunova krev / 1.
OBÁLKA: Piotr Cieśliński
POČET STRAN: 288
NAKLADATELSTVÍ: Epocha

I když, s tou slovanskou mytologií je to - ruku na srdce - lehce ošemetné. Nikdo z ubohého lidského plémě totiž nemá tušení, že něco takového kdy opravdu existovalo, a co hůř, existuje dodnes. I Martin Fridrich, náš hlavní hrdina, je existencí roztodivného božského panteonu notně překvapen. A o to horší to překvapení je, když jeho partě překazí kšeft za miliony euro a co víc, celou tu partu zabijí, aniž by je škrábla kulka. Dávka z kulometu do břicha pro tyhle chlápky nic neznamená - člověk sám je na ně v podstatě dost krátký. Navzdory tomu ale pan Fridrich i s párem kamarádů veteránů chce dostat zpátky, co je jeho - a vyřešit tak tuhle podivnost jednou pro vždy. S pořádným arsenálem už se totiž šanci proti dávným božstvům mění na poměrně vyrovnané.

Stylem Kotleta nezklamal. Přinutí vás se jako hyeny upřímně smát cizímu neštěstí, protože všechna ta krvavá jatka jako vždy popisuje s nadhledem a sarkastickou lehkostí. Kosit nepřátele je tu stejná pohodička jako chytat na louce motýlky se síťkou, krve i vnitřností je habaděj. Stejně tak sexu, široká škála nadávek všeho druhu samozřejmostí, to všechno doplněno závějemi kulek. Pokud autora znáte, přesně víte, co máte čekat - a pokud jste zatím neměli s žádným z děl bruntálského řezníka tu čest, vězte, že navzdory výčtu nechutností výše jde o naprosto relaxační četbu. Jazyk není složitý, autor si libuje spíš v kratších větách a překvapivých slovních spojeních, stejně jako v šílených citoslovcích (existujících či nikoli). Hovorovost doplněna o vulgarismy tvoří s ich-formou, ve které je Perunova krev napsána, skvělý a přirozený mix, který příběhu dodává na uvěřitelnosti. A to nehledě na to, jak fantaskní věci se v něm zrovna dějí. Tempo příběhu je vražedné, což platí ve všech významech, které vám přijdou na mysl. Krátké pasáže popisující klidné živoření, skrývání, milování nebo umírání se střídají s těmi delšími plnými krve a masakrování všeho, co se hýbe. Dialogy jsou k nalezení zejména v prvním jmenovaném typu - ani ty samozřejmě nejsou květnaté. Realistické a úsečné, přesně tak, jak to má být. Jedinou přímou řečí v bojových částech jsou hrdinské hlášky, trapné hlášky a výhružky.

Kotleta už je pro mě po pěti přečtených knížkách známá firma, nic z výše popsaného mě tedy nemohlo překvapit. Přesto jsem se těšila, co nového kniha přinese - a to hlavně, co se zpracování mytologického námětu týče. Ten si autor vzal do parády jak jinak než svérázně a originálně. Víc asi o božských silách uctívaných dávnými slovany netřeba říkat - zkazila bych vám možná několik pěkných překvapení. Atmosféru souboje starých, mocichtivých bytostí sice Kotleta popsal po svém, ale to jí nic neubírá na atraktivnosti. Nadpřirozeno, stejně jako ostatní postavy, je totiž živoucí a reálné, se svými strachy i tužbami. O jejich přesné podobě se navíc mnohdy při čtení přesvědčíte na vlastní oči. Co víc dodat? Snad jen, že Martin Fridrich je jakožto hlavní hrdina opět sympaťák, stejně tak jeho dva parťáci Libor a Markéta. I kdyby vyběhli se samopalem proti Mickeyho klubíku, drželi byste jim palce.

První díl Perunovy krve je šťavnatá jednohubka, u které se chvílemi budete usmívat a jindy zase kroutit hlavou nad stránkami plnými šílených nápadů. Pokud se vám líbily jiné knihy od Františka Kotlety a tuhle jste náhodou ještě nečetli, ujistěte se, že vašim spárům v budoucnu neunikne. Přišli byste o svou porci ironického masakru a zase jiného zpracování alternativní reality dneška. To všechno samozřejmě v českých kulisách, hlavně v matičce Praze. Znalost několika nových střelných zbraní a způsobů, jak někoho zabít, i kdyby to snad nešlo, je pak jen příjemným bonusem. Na oddych skvělá četba, pokud na to máte žaludek. Hlavně ale nesmíte pana Kotletu brát moc vážně.

7/10


Výsledek obrázku pro perunova krev
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veruce veruce | Web | 7. dubna 2017 v 12:06 | Reagovat

Na tuhle sérii se chystám hned, jak dočtu Bratrstvo krve :-)

2 Neyra Calene Neyra Calene | Web | 8. dubna 2017 v 23:35 | Reagovat

[1]: Jestli se líbí Bratrstvo, Perun bude určitě taky! ;-) Děkuju za komentář :-)

3 veruce veruce | Web | 9. dubna 2017 v 12:32 | Reagovat

[2]: Bratrstvo je fajn, hodně mi to připomíná Kulhánka, kterého už znám skoro nazpaměť 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.