Ten years on the road

7. května 2017 v 20:32 | Neyra Calene |  Hudba
... tak zpívá Chriss "Motionless" Cerulli, frontman kapely Motionless In White, v písni 570. Právě ta byla loni v červnu první vlaštovkou z chystaného alba The Graveyard Shift, které oficiálně vyšlo třetího května. Nyní už je k poslechu uvolněné i na YouTube, ale v mém Spotify playlistu vězelo už předtím. Novinky se mají naposlouchat pořádně!




Letošní hudební novinky se v rámci metalového žánru nesou ve znamení velkých změn, zavádění moderních popových rytmů a počítačového zvuku. Přirozené řičení bicích a poctivé riffy sice mnohým chybí, ale ani tak se nedá říct, že by všichni museli plakat stejně usadavě jako fanoušci Linkin Parku. Nad novým albem Motionless In White jsem totiž (jako věrný fanoušek) nezačala ronit slzy, nýbrž jsem si radostně zamnula ruce. Pobrukování a pořádný headbang jsem záhy přihodila k tomu. Po kvalitním albu Infamous následovalo mé oblíbené Reincarnate, je "hřbitovní směna" více než důstojným počinem. Nastavenou laťku rozhodně neshazuje, chvílemi možná naopak i překonává.

Motionless In White je jedno z mých oblíbených hudebních uskupení, proto to není poprvé, kdy se o nich na Noře zmiňuji. Tentokrát jsem jim věnovala celý článek, tedy takovou amatérskou recenzi nového alba Graveyard Shift. Bylo by ale lepší trochu vás uvést do kontextu. Samotná skupina vznikla v roce 2005 a jejich první EP s názvem The Whorror vyšlo v roce 2007. Odtud deset let zmíněných v písni 570 (a názvu článku). Druhé EP When Love Met Destruction spatřilo světlo světa v roce 2009, následováno čtyřmi studiovými alby - Creatures (2010), Infamous (2012), Reincarnate (2014) a tím nejnovějším, Graveyard Shift (2017). Ačkoli složení skupiny prodělalo menší změny, zůstává v jádru stále stejné, soustředěné kolem zpěváka Chrise Cerulliho. Co se nejen vizáže (další strašáci, viďte?), ale i samotné hudby a stylu týče, jejich největší inspirací byli skupiny Poison the Well, Slipknot a Marilyn Manson. (Ach, ano. On. Kdybyste se divili, jak jsem se k MIW dostala...) Žánrově bývají řazeni někam mezi metalcore, industrial metal, nu-metal a gothic metal. Pokud tomu rozumíte, představu jste si pravděpodobně udělali, a pokud ne... Zkrátka je to metal, vážení.

(Při výběru obalu alba se skupina spolehla na fanoušky. Na svých stránkách vyhlásila soutěž a výsledný design vybírala ze všech zaslaných příspěvků. Takhle se příznivcům vychází vstříc!)


Tak jako dřív, i na albu Graveyard Shift zpěvák hojně využívá hlasových efektů, hudba má lehký elektronický nádech (ale v menší míře než na předchozích albech), ale nedá se říct, že by skupina přikročila k nějakým razantním novotám a změnám. Jedinou výjimkou budiž možná skladba LOUD (Fuck It), která má pro MIW lehce netypický zvuk. V předstihu, v průběhu roku 2016 a 2017, vypustila skupina čtyři písně - a všechny do jednoho se mi přesně trefily do vkusu. První byla 570,věnující se skupině jako takové, energická a dravá skladba, která mi neodbytně hrála v hlavě opravdu dlouho. Přišla i s videoklipem - klasická party scéna, kde skupina hraje obklopena fanoušky. Druhou předzvěstí nového alba byla v lednu píseň Eternally Yours, kteoru jsem si oblíbila stejně rychle. Prototyp skladby, které se dá v depresivních odnožích metalu říkat romantická. Svérázným způsobem, nijak agresivní, napuštěná emocemi. Na zpívání doporučuji (například při domácích pracích). Třetí byla už zmíněná LOUD (Fuck It),která stejně jako 570 dostala i klip. Silně rytmická, skákavá, byť textově klasicky "řvací", jednodušší než její dvě předchůdkyně. Rats pak byly vypuštěny jen čtyři dny před zveřejněním samotného alba. Vrátila se s typicky umělými prvky známými z předchozího alba Reincarnate. Zaujme hlavně refrénem, který je otravně chytlavý. Už týden se ho nemůžu zbavit. Jak to bývá, skladby vydané s předstihem patří k těm nejlepším z celého alba, které kompletně vyšlo třetího května. Jak tedy vypadal zbytek?

Mohu vám říct, že jednoznačně skvěle. V čele s triem písniček, které jsem si okamžitě oblíbila. Mezi nimi září Necessary Evil, nahrané ve spolupráci s Jonathanem Davisem (zpěvák kapely Korn, můj velký oblíbenec). Refrén je opět velká paráda, chytlavá melodie, posílená spojením hlasů obou zpěváků. Cover - asi víte čeho. Symfonie. Jako druhou bych vypíchla skladbu Voices. Opět je vní cítit méně "čistý, přírodní" zvuk, ale silné frázování reférnu i slokyjí dodává na chytlavosti. A do třetice pak Untouchable, která je sice naprosto klasickým počinem kapely, ale skvěle provedeným, dobře poslouchatelným. Zbytek alba mě osobně sice už tak nezaujal, ale stále se skvěle poslouchá. U Queen for Queen přišli s dobrým textem, v případě Soft paradoxně dost přitlačili - nejskvělejší growl na celé desce, zaručeně, klasa metalcore. Not My Type s podtitulem "Dead as Fuck 2" navazuje na stejnojmennou píseň z alba Reincarnate, a zaručeně vás roztančí. Osobně mi dost evokuje tvorbu Tima Burtona. Hourglass doslova definuje hudební styl MIW, a to včetně svého textu, který je relativně k zamyšlení. Typický je i poslední kousek, který jsem nezmínila, tedy The Ladder.

Je pochopitelné, že lidem, co na tento žánr nemají uši, se Graveyard Shift dvakrát líbit nebude. Stejně tak některým, kteří nemohou přenést přes srdce mládí členů skupiny nebo metalcore jako takový, ale kvůli nim mě dávno přestalo bavit se rozčilovat. Motionless In White si dali na nové desce záležet, a jde to cítit z každé vteřiny a z každého verše. Graveyard Shift je skvělý počin, který nadchne každého fanouška a jistě přiláká k uskupení několik nových. Není ničím nové, inovativní, ale to vzhledem k dnešním trendům spíš něco, co se dá ocenit? Jako celek se poslouchá skvěle, písničky jsou kvalitativně vyrovnané a je těžké mezi nimi vypíchnout ty opravdu nejlepší. Každému "padne do ucha" nějaká jiná, ale jako vždy je hudební doprovod květnatý, rytmus rázný a texty upřímné. Bohužel se dost točí v kruhu "temna" a podobně, ale pořád lepší než prostoduché popěvky, které rádii poslední dobou tak táhnou. Pokud žánru holdujete, jednoznačně doporučuji, pokud ne... Aspoň to zkuste. Nic za to nedáte, přece jen je celé album k dispozici na YT i na Spotify. A já jdu blaženě poslouchat dál.

A nějaký ten headbang si hodím k tomu. Pro poslech jukni sem!

8/10


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.