Ao No Exorcist

7. července 2017 v 20:07 | Neyra Calene |  Seriály
Už v březnu jsem napsala článek o svém malém anime experimentu - co se z něj nakonec vyklubalo a jak situace vypadá o pár měsíců později? Nejen, že jsem své první setkání s japonskou animací přežila, ale dokonce jsem se po dokoukání prvního seriálu začala poohlížet po dalších. Co to znamená pro čtenáře Nory? Že se vám dostane naprosto amatérské, otaku zásadně nepřístupné recenze. A dost možná ne jen jedné!



PRVNÍ VYSÍLÁNÍ: 17. 4. 2011
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Ao No Exorcist
ANGLICKÝ NÁZEV: Blue Exorcist
ŽÁNR: anime - šónen / fantasy / akční
POČET ŘAD / DÍLŮ: 1x25 + 12
DÉLKA EPIZODY: 24 minut
ZEMĚ PŮVODU: Japonsko
STANICE: A-1
PŘEDLOHA: Kazue Kato
HUDBA: Hiroyuki Sawano

Proč měla být tato recenze otaku nepřístupná, je naprosto jasné. Moje zkušenosti s anime, mangou a japonskou uměleckou tvorbou obecně jsem dosti mizerné. Anime za sebou mám dvě a mangu jednu, k tomu mohu nostalgicky přilípnout ještě dětskou posedlost pokémony, a vidíte, na čem jsme. Dopředu se tedy omlouvám všem, kteří mají do problematiky mnohem lepší vhled než já. Což je... omluva pro hodně lidí.

Jak jsem ale psala už v březnovém shrnutí prvotních dojmů, byla jsem při začátku sledování příjemně překvapená. Vlastně to nebyl od západních seriálů takový skok, a vlastně to vůbec není "zcela jiná dimenze", jak často může anime na neznalé jedince působit. Stačí si patrně jen vybrat pro vás vhodný žánr a tematiku, a pokud nejste vyložený ignorant a nevadí vám, že to je kreslené, užijete si kvalitní seriálovou jízdu. Po sérii doporučení od mých známých a vlastním průzkumu jsem (jako pro své první anime) rozhodla pro Ao No Exorcist. Ráda zkouším nové věci a rozšiřuji si rozhled, takže dřív nebo později mě i něco z japonské tvorby potkat muselo. Tento kousek mě zaujal jak námětem, tak i "sympaticky nízkým" počtem epizod. Zpětně jsem zjistila, že takový počet dílů je u anime vcelku běžný, ale to nechme být. Jsem přece zmlasná Amerikou. I tam Ao No Exorcist znají, ale pod názvem Blue Exorcist, což už nám, obyčejným smrtelníkům, říká o něco víc než originál. Seriál má dokonce i nadabovanou anglickou verzi, ale té jsem se obloukem vyhnula. Ctím originál, jako obvykle, a navíc - když už se pustím do anime, tak i do japonštiny, to dává rozum.

Děj seriálu nás zavádí do Japonska, ale ne přesně takového, jaké jej známe. Obyčejní smrtelníci o tom sice nevědí, ale mezi nimi, v ulicích i v jejich domech žijí démoni. Naštěstí jen někteří a náš svět jimi není plně zamořen. Démoni totiž mají vlastní svět - Gehennu, a ten náš - Assiah - v podstatě jen navštěvují. Že by však byli vítáni, to se říct nedá. V lidském světě totiž existuje "Řád Pravého kříže", tedy exorcisté, kteří démony vymýtají. Navíc, aby se nějaký mocná bytost z Gehenny dostala ven, není to jen tak - zvlášť, pokud jde o "toho vrchního", tedy o samotného Satana. Pokud ten posedne běžného smrtelníka, jeho tělesná schránka to nevydrží. Právě proto si Satan v lidském světě pořídí potomstvo (sama pláču nad tou formulací). Jenže moc Satana zdědí jen jedno z dvojčat, Rin, zatímco jeho bratr Yukio už jako malý podstupuje výcvik exorcisty. Rin, jehož moc byla spoutána, nemá o ničem ani tušení do dne, kdy se Satan pokusí proniknout z Gehenny ven. Dojde přitom jak k uvolnění Rinových schopností a odhalení jeho demonické stránky, tak ke smrti jeho pěstouna, otce Fujimota. Rin se přirozeně touží pomstít - zapřísahá se, že se stane exorcistou, navzdory tomu, že je sám napůl démon, a zabije Satana. Příběh těží z výhod a klasických "klišé" školního prostředí, kde při výcviku Rin zažívá se svými spolužáky mnoho dobrodružství a sám se učí ovládat smrtonosné modré plameny.

Výsledek obrázku pro ao no exorcist gif

Pokud nejste plně obeznámeni s termínem "šónen", pak vězte, že cílovou skupinou žánru jsou primárně dospívající chlapci. Klade se tu důraz na přátelství a jeho hodnotu, konflikt dobra se zlem, rozhodnutí, co je správné a co ne. Seriál sleduje Rinův vývoj a poznávání sebe sama, stejně jako odpovědnosti, která se k jeho moci váže. Děj se nevyhýbá mnohým klišé, které jsou ke spatření nejen v anime, ale servíruje je sympaticky a upřímně. Navíc, ne všechny postavy jsou stokrát omletý šedý průměr. V partičce spolužáků jsou k nalezení klasické role šprta, borce, vtipálka a tak podobně, ale je tu několik figur, které je opravdu radost sledovat. Hlavně pak jejich vztahy - sourozenecká chemie mezi ústřední dvojicí, Rinem a Yukiem, je totiž opravdu dobře vymyšlená a skvěle funguje. Časté jsou Rinovy vnitřní dialogy, takže vidíme, že nejedná jen tak a ne jen zbrkle, stejně tak že Yukio je tížen zodpovědností za bratra a zároveň si je mnohem víc než on vědom možných rizik a nebezpečí. A protože každý seriál má svého blázna, je tu i Mephisto Pheles - a ano, podle jména asi tušíte, co tenhle bude zač.

Co se technického zpracování týče, nemůžu se zvát odborníkem, nicméně podle toho mála, co mám z různých anime nakoukáno, vím, že Ao No Exorcist má spíš jednodušší, přehlednou kresbu, která mnohdy, hlavně během vložených vtipů, sklouzává ke karikatuře. Intro i outro se docela dá poslouchat - a to vězte, že opravdu nejsem fanoušek tohoto typu hudby. Vůbec ne. Je tu však, kterou musím vypíchnout, zdůraznit tučným fontem a vyznačit červeně. Hudba! Hudba pro mě byla opravdu velkým překvapením, a ne nepříjemným. Už dřív jsem slyšela, že anime mívají super soundtracky, kamarádka otaku je taky nadšeně poslouchá (asi stejně nadšeně jako já herní soundtracky), ale některé kousky v Exorcistovi mě opravdu dostaly na kolena. Například výrazné chorální téma "Suit Devil" je naprostá pecka, kterou poslouchám i samostatně. Poslech doporučuji.

Výsledek obrázku pro ao no exorcist gif

Pokud jste ve světě anime trochu zběhlí, pak asi tušíte, že mnohdy vychází pokračování ne jako druhá série, ale v podstatě jako samostatný seriál. V případě Ao No Exorcist to bylo ještě o trochu komplikovanější - v první řadě, která má celkem 25 dílů, se totiž seriál zhruba ve dvou třetinách odchýlil od původní předlohy. Na tento bod ale navazuje "druhá řada", Kyoto sága, která má dílů dvanáct a na rozdíl od původního seriálu není tak epizodní. Díly na sebe navazují v jednolitém sledu událostí. Krom toho vznikl také film, který navzdory dlouhé stopáži strukturou připomíná běžnou epizodu. Co se ale stylu a zpracování týče, jsou si obě řady i film vcelku rovny.

Některé příhody a epizodní zápletky sice nemusí být pro každého tak zajímavé, ale celkově je děj Ao No Exorcist docela slušná jízda. Ačkoli jsem to nečekala, příběh Rina Okumury mě dostal a sledování jsem si opravdu užívala. Akce vyvážená, emoce uvěřitelné, zvratů opravdu bohatě. Navzdory tomu, že se jednalo o mé první kompletně shlédnuté anime, jsem se bavila mnohem lépe než u mnohých tradičních seriálů. Ačkoli může zápletka zprvu znít trochu podivně, je v ní z čeho čerpat a zábava je zajištěna. Neyra dává oba palce nahoru, tohle jsem si oblíbila. A pokud se nakonec rozhoupu a pořídím si i mangu, rozhodně vám na Noře opět dám vědět. Modrého exorcistu doporučuji - i těm z vás, kteří anime nesledujete. Možná začnete, docela zlehka, jako já.

8/10


Zmiňovaný soundtrack zde, doporučuji!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.