Tokyo Ghoul

27. července 2017 v 19:57 | Neyra Calene |  Seriály
Není to ani měsíc, co se na Noře objevila první anime recenze, a už jsem tu s druhou. Pro vysvětlenou můžete nakouknout do o něco staršího článku, ve stručnosti jen zkouším nové věci (a to ráda) a zajímá mě, proč je vlastně anime takovým fenoménem. A to se nedá zjistit jinak než na vlastní kůži. Nenechte se ale zněním této věty zmást, já u toho sledování netrpěla. Mně se naopak tyhle seriály docela začínají zamlouvat...




PRVNÍ VYSÍLÁNÍ: 4. 7. 2014
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Tokyo Ghoul
ŽÁNR: anime - seinen / horor / akční
POČET ŘAD / DÍLŮ: 2x12
DÉLKA EPIZODY: 24 minut
ZEMĚ PŮVODU: Japonsko
STANICE: Tokyo MX
PŘEDLOHA: Sui Išida

Tato recenze je - jen tak pro pořádek - otaku nepřístupná (stejně jako ta na Ao No Exorcist), a to z prostého důvodu. Anime rozumím zhruba stejně jako metodám skladování paliva do jaderných reaktorů, takže spíš než recenze jako taková je to amatérské shrnutí dojmů. Nepleťme si ale pojmy a pojďme na věc - aneb já vám minule říkala, že těch anime článků bude víc. Západní televizní produkce v mém watchlistu sice samozřejmě notně převažuje, ale to neznamená, že se tam pro další japonské kousky nenajde místo. Dost mi ale trvá si anime vybrat, protože je stejně různorodé jako nabídka amerických stanic - a je samozřejmé, že žánrově si vybírám něco mě blízkého.

Minule to byli démoni a exorcisti, dnes jsou to ghúlové. Jak už název napovídá, děj seriálu nás zavede do Tokya, které se potýká s mnoha nadpřirozenými problémy. Ghúlové se skrývají mezi lidmi a neodhalují svou existenci jen tak, navíc jediná potrava, kterou mohou konzumovat, je lidské maso. Student Kaneki má jednoho dne tu smůlu, že se stane obětí ghúla. Neměl tušení, že dívka, do které se zamiloval, z něj chce mít večeři. Věci se ale pokazí a ve chvíli, kdy se málem stane její obětí, dojde k nehodě. Kaneki se probouzí až v nemocnici - byly mu transplantovány orgány právě dívky ghúla, jejíž tělo leželo vedle něj. Kaneki postupně zjišťuje, že se mění, že není schopen pozřít lidské jídlo, a uzavírá se do sebe. Z tichého milovníka knih se stává jakýsi kříženec - napůl ghúl, napůl člověk. A ačkoli Kaneki odmítá jíst lidi a být ghúlem, získává v jejich komunitě místo a zjišťuje, že ne všechna tato stvoření jsou nutně monstry. Nicméně jeho zjevení - přítomnost jednookého ghúla - nezůstane utajeno. Navíc jsou ghúlové loveni, speciální vyšetřovatelé jsou totiž rozhodnuti vymazat je z ulic nadobro. Právě odtud pramení bohatá akce, jak soubojů mezi ghúly, tak i s vyšetřovateli vybavenými speciálními zbraněmi. Bohatě při nich teče krev - seriál se totiž násilí vůbec nebojí, krev teče proudem a nejen to, kontroverzních prvků je tu k nalezení víc. Ne nadarmo se Tokyo Ghoul také pyšní štítkem "horor". Mučení, požírání lidí...



Přesto, že jsem dopředu věděla, že jde o horor a zároveň anime pro dospělé, jsem od Tokyo Ghoula nečekala takovou brutalitu, s jakou přišel. I přesto, že je vše "jen kreslené", místy šlo opravdu o dost nechutné scény. To se podepsalo i na atmosféře seriálu - vcelku pomalu táhnoucí se příběh proložen květnatou akcí a hektolitry krve, udušený pod těžkým temným mračnem deprese. Nechápejte mě špatně, u hororu je to patrně v pořádku, jen já osobně nejsem úplně fanda tohoto žánru. Ale Tokyo Ghoul mi byl doporučen a protože to není jen typický horor, dala jsem mu šanci. Deprese je samozřejmě vyvolána Kanekiho rozpoložením - nezvládá to, jak se pomalu mění v ghúla a v hlavě ho pokouší hlas mrtvé dívky, kvůli které se jeho život obrátil naruby. Kanekiho to naprosto ničí a vrtá se ve svém psychickém stavu - bylo zajímavé to sledovat, a seriálu to propůjčilo lehký psychologický ráz, alespoň v první řadě. Je ale pravda, že Tokyo Ghoul pokulhává na nevyrovnaném tempu a rozložení děje - a částečně i na množství postav. V druhé řadě se jich totiž vyrojí hned několik a je poměrně matoucí, komu se vlastně věnuje hlavní pozornost. Mnohé z nich navíc zůstanou nevyužité a nadbytečné. Na druhou stranu, chemie mezi hlavními aktéry funguje bezvadně a jejich charaktery jsou pěkně vykreslené a sympatické, žádná povrchní záležitost.

Pochválit musím kresbu, která se vyhýbá mé neoblíbené karikatuře, je poměrně jednoduchá a hezky se na ni kouká. Soundtrack mi v hlavě nijak zvlášť neutkvěl, kromě openingu první řady, který je sice krajně mimo můj vkus, ale dal se poslouchat. To se o zbytku zpívaných skladeb z mé strany úplně tvrdit nedá. Co pak musím ocenit je jistá originalita světa, který sice čerpá z klasických hororových témat a známých upířích příběhů (jen místo nich nasadil ghúly), ale umí to okořenit špetkou mafiánky a nasadit zajímavé reálie. Nejvíc mě asi bavilo sledovat vývoj Kanekiho a v něm probíhající konflikt lidskosti a kruté reality. Nebyl ale jediný se silným příběhem - mnohé epizody životů vedlejších postav byly neméně zajímavé, mnohdy i jímavé. A byť ta atmosféra byla místy až vyčerpávající a temná, vykreslená byla opravdu dobře.

Tokyo Ghoul lehce pokulhává na tom, že je místy poměrně nevyrovnaný - hlavně pak jeho tempo a rozložení děje do jednotlivých epizod. Stejně tak mnohé postavy zůstávají někde na pokraji příběhu jen tak na okrasu a jen odvádějí divákovu pozornost. Na druhou stranu, ty figurky příběhu, na kterých skutečně záleží, jsou uvěřitelně prokreslené a jejich interakce funguje na jedničku. Akce je sice hodně, ale nepřejí se, stejně tak odvážná brutalita zůstává na hraně a nesklouzává z ní dolů. Temná hororová atmosféra silně zalézá pod kůži a i když má seriál dost much, nesnaží se prvoplánově zalíbit a dokáže upoutat pozornost. Těch dvacet čtyři epizod uběhlo vcelku příjemně a moje obzory se zase o něco rozšířily. Optimistům nedoporučuji, ale lidem, co mají rádi temno, horor a creepy věci, určitě. Jak jste z recenze asi poznali, sama jsem ze seriálu trochu rozpačitá - navzdory tomu ale spokojená.

7/10

Výsledek obrázku pro tokyo ghoul official poster
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.