Válka zrcadel - Tereza Matoušková

25. července 2017 v 22:10 | Neyra Calene |  Knihy
Při zpětném ohlížení mi připadá čím dál méně uvěřitelné, jak jsem v minulosti jen mohla ignorovat českou fantasy scénu. A to v podstatě kompletně! Jsem opravdu ráda, že jsem svůj omyl napravila, protože domácí luhy a háje nabízí nejeden skvělý příběh a skvost, a svou striktiní orientací na zahraniční tituly bych se o ně připravila. Naštěstí jsem poučena - a do ruky se mi tak samozřejmě dostala i Válka zrcadel, která mě nutila slintat už jen nad obálkou. Co však bylo uvnitř?




AUTOR: Tereza Matoušková
DATUM VYDÁNÍ: 2017
ŽÁNR: temná fantasy
OBÁLKA: Alena Kubíková
POČET STRAN: 224
NAKLADATELSTVÍ: Epocha

Kolem knih Terezy Matouškové zvídavě brousím už delší dobu, stejně tak kolem jejího blogu, ale zatím jsem se nikdy nechopila příležitosti a nezačala číst. Její domovský fiktivní svět jménem Podmoří mi tak zůstává neznámý - Válka zrcadel se v něm totiž neodehrává. Možná právě to mě na ni nalákalo, stejně jako fakt, že jde o temnou fantasy. Ta ve své čistokrevné, řekněme "klasicky středověké" podobě není u autorů v našich končinách zdaleka tak populární, jako jiné příbuzné subžánry. Mnozí čtenáři - mě nevyjímaje - jsou na tom ale opačně. My milujeme čtení plné tísně a těžkého neodvratitelna. A navíc, v tomto případě se jednalo i o čaroděje - moje malá slabůstka. Nestihla jsem si ani vytvořit nějaká konkrétní očekávání a vrhla jsem se do čtení.

Ať již je Ankara obdarovaná či prokletá, nemá to v životě jednoduché. Z malé holčičky bydlící v ghettu, kterou dříve bývala, je bytost mnoha tváří a loutka mocných, kteří její schopnosti využívají k vlastním pletichám. Jako zrcadlo a pro magii nadané dítě se Ankara jako malá stala schovankou arcimága Simona, vyrostla v Citadele, sídle čarodějů, a byla zapletena do her politiky a úskoků. Její svět přitom umírá - pomalu ale jistě se trhá a pohlcuje ho temnota. Právě tato atmosféra - nádech neodvratného zániku a dusné nejistoty zítřka, jistá tíseň - mi učarovala. Naléhavě podkresluje celý příběh plný intriků a bojů, jak bitev, tak těch ve vlastní hlavě. Náhled do úvah a myšlenek Ankary dává příběhu sklíčený psychologický nádech, a Matoušková navíc vše servíruje na rovinu. Její svět je krutý a s nikým se nemazlí. Na záda hrdinům dýchá neustálé nebezpečí, které ale nemá tvář ani podobu.

Skvělá atmosféra by samozřejmě nebyla bez vytříbeného jazyka, který mě, musím se přiznat, opravdu překvapil. Od této vcelku útlé knihy jsem nečekala takovou zdobnou prokreslenost a obrazovost. S každým řádkem jsem se nořila čím dál hlouběji, naprosto pohlcena. I teď, při zpětném recenzování, si silně vybavuji sílu jednotlivých scén a výjevů, které se mi zhmotňovaly před očima. Ne mnoha příběhům, natož pak v knižním podání, se podařilo mě takhle strhnout. Co víc, i postavy byly skvělé! Ačkoli Ankara nemá být sympatická, já se svou pověstí cynika jsem neměla nejmenší problém se do ní vcítit. Dalším charakterům se už sice nedostávalo zdaleka tolik prostoru, protože jak jsem zmínila, kniha se mohutně zaměřuje na dění v Ankařině hlavě, ale čarodějka Yelizaveta mi v paměti zůstane ještě dlouho.

Válce zrcadel se podařilo připomenout mi (kdybych náhodou zapomněla), že přesně tohle miluji. Tohle je to fantasy, které s pocitem absolutního blaha hltám po svazcích. Je sice pravda, že někdy čas poskočil trochu zvláštně a návaznost zaškobrtla, ale příběhu to neublížilo. Rovněž je pravda, že někdy těch pletek a politiky bylo na menší formát knihy až moc. Že i přes taktiku pozvolného podsouvání reálií byl ve světě trochu zmatek - ale vadí to? Absolutně ne. Jde o dojem celku, když čtete knihu, a můj dojem zůstal různými titěrnými neodstatky nezkalen. Četla jsem navíc knihu na hradě, kde provádím, a to můj dojem dost možná ještě umocnilo. Tempo vyhovující, akce příjemná, co víc dodat.

Willy Wonka měl věčné zavřihubky a Válka zrcadel Terezy Matouškové je na tom nejinak. Má potenciál úspěšně zavřít ústa všem věčným pochybovačům, kteří shazují úroveň domácí literatury a tvrdí, že v české kotlině nemůže vzniknout řádná temná fantasy. Válka zrcadel je skvělý počin, ze kterého jsem já osobně naprosto nadšená. Malé mouchy ať sežerou démoni, v knihách my, čtenáři, odpouštíme i větší křivdy a přešlapy. Atmosféra mě dostala na kolena a ještě teď se mi špatně zvedá - oba palce nahoru a čestné místo na poličce. Další knihu vyhlížím už teď, protože jsem si smlsnula. A chci ještě.

9/10

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veruce veruce | Web | 28. července 2017 v 7:13 | Reagovat

Já četla od Terezy zatím jen Hladová přání, ale ta mi přišla taková průměrná, takže ráda čtu, že se mám v této knize na co těšit 8-)

2 Neyra Calene Neyra Calene | Web | 28. července 2017 v 17:42 | Reagovat

[1]: Přemýšlela jsem, že se mrknu i po jejích dalších knížkách... Až budou podmínky pro mou studentskou peněženku příznivé :-D
Jinak, samozřejmě je na co se těšit ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.