Vítám vás na zřícenině...

2. srpna 2017 v 15:15 | Neyra Calene |  Mimo Noru
Když je člověk opravdový fantasy nadšenec, začne se to postupem času projevovat v jeho životě, tak jako ostatně každý zájem. U někoho jsou tyto projevy markantnější, u někoho neznatelné - začíná to merchem, přívěsky, končí to... Inu, třeba když si na zahradě sklep přestavíte na hobití noru. K podobnému činu jsem se ještě neodhodlala, ale žánr mého srdce a láska k věcem jemu příbuzným se na mně i tak projevuje dost.




Neřekla bych sice vyloženě, že mi ze všech těch knížek, filmů a her začalo šplouchat na maják, ale moje záliba ve fantasy mě jistým způsobem formovala už od dětství. Takže ano, nosím spoustu merche, přívěsků, vlastním runy, aktivně šermuju, píšu, češu se jak postavy ze Hry o trůny... Zkrátka, už to ke mně patří. Že by se opomnělo projevit i v pracovní oblasti života? Prosím vás, kvůli tomu to celé píšu! Co je totiž pro fandu epických putovaček a řežby na meče lepší brigáda, než provádění na hradě - co víc, na zřícenině mimo civilizaci?

Od přírody jsem docela ukecaná bytost a mám silný vztah k historii - řekla bych, že právě pro lidi s tímto osobním vybavením je průvodcovství ideální prázdninový job. Samozřejmě je potřeba být i trochu společenský (což se nemusí s výřečností nutně spojovat) a mít i dobrou paměť, protože takový průvodcovský sylabus je delší než vaše heslo od facebooku - a to i v případě, že by bylo extrémně rafinované. Rovněž toto "poslání" vyžaduje mamutí dávku trpělivosti, protože návštěvníci jsou - nebudeme si nic nalhávat - dost často na zabití. Ke konci poslední prohlídky dne ztěžka skřehotáte, přesto se loudají, baví mezi sebou a pak se vás zeptají na zbytek sloupu, o kterém jste zrovna pět minut mluvili. Přehnané? Možná trochu, ale určitě ne moc.

Přesto si nemůžu průvodcování vynachválit. Ráda si popovídám s turisty, mezi kterými se opravdu najdou zajímaví lidé - a tak při prohlídce poklábosíme třeba o středověké výrobě zbraní nebo o mých plánech po maturitě. Někteří návštěvníci jsou zkrátka dost komunikativní, a to mnohdy i v případě, kdy se jedná o pár důchodců z Japonska nebo redaktora australského časopisu. Anglicky si naštěstí jsem schopná slušně popovídat - když přijdou Němci, je to výrazně horší. Navíc, většinou jsou na vás lidé, jakožto na průvodce, milí a dokonce k vám mají i nějakou tu úctu. Pak jsou takoví ti "turisti zlatíčka", který bez dechu hltají každé vaše slovo a vzhlíží k vám po celou prohlídku jako k božímu zjevení. Inu, hned se líp vykládá, když vás někdo poslouchá.

Tento článek ovšem neslouží jen jako takový můj výlev ve stylu "můjmilýdeníčku". Na hradě během provádění i přespávám, a jak jsem zmiňovala, je to lehce mimo civilizaci - tedy nejen z dosahu internetu, ale i bez elektřiny a vody. A ačkoli tam nasbírám hodně pisálkovské inspirace, nestrávím během léta moc času doma. Pokud se tedy přísun článků zastaví, příčinu už znáte. Stejně jako u stripů ale platí, že bych si měla něco přednastavit a předepsat do zásoby, tak uvidíme. Jinak, kdybyste se chtěli stavit - nač dělat cavyky, má anonymita už je nějaký ten pátek prakticky v tahu - stavte se na Cornštejně. Do mapy už si to hodíte sami, ne? Ale kdybyste se opravdu chtěli zastavit, tak mi radši napište na mail, abyste mě tam vůbec zastihli.

A nechoďte v noci, to straším, a to pak na návštěvy není čas...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Azano Azano | 5. srpna 2017 v 15:33 | Reagovat

Jé to by se mi taky líbilo takhle provádět turisty na takové "zřícenině" :-D Asi si zase budeme muset někdy pořádně pokecat, hodně se toho koukám změnilo ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků: Pozadí / Záhlaví
Autorem uvedených textů a tvorby je fakticky vlastník blogu, tak fakticky nekopírujte.